Pandemie zasáhla naší planetu nepřipravenou. V mnoha sociálních, ekonomických a dalších odvětvích narušila fungující řád a způsobila chaos. Nyní se musíme vypořádat s jejími následky. Prudký nárůst inflace je jedním z problémů, kterému musíme věnovat pozornost nejen proto, že máslo bude dražší a důchodci budou při slevách nejspíše stanovat před obchodem, ale hlavně proto, že inflace zásadně ovlivňuje ekonomiku a chod celého státu, je tedy stěžejní, abychom ji hlídali. V 17. století, kdy o inflaci nebylo obecné podvědomí, její nárůst v podstatě způsobil pád Španělského impéria. Poté lidé začali tento ekonomický jev lépe prozkoumávat a začali lpět na jeho kontrole, avšak inflaci nelze stoprocentně ovládat, pouze ji můžeme několika způsoby upravovat. Nejdříve si zodpovíme otázku, co to vlastně je?

Večer 21. 2. 2022 uznal ruský prezident Vladimir Putin nezávislost povstaleckých republik na východě Ukrajiny. Ty se jednostranně odtrhly na jaře 2014, ale zůstávaly mezinárodně neuznávány až do tohoto bezprecedentního kroku. Ruská vojska, už několik týdnů stojící na hranicích, se v rozporu s mezinárodním právem přemístila do sporné oblasti.

Bylo tomu 62 let, co vzniklo divadlo Semafor. Vymýšlení názvu nebylo nic jednoduchého –⁠ první návrh byl DIMAFOR, Divadlo malých forem, nakonec ale zvítězil název SEMAFOR. Ale co by mělo znamenat to SE? Jelikož se v divadle sdružovali různí umělci, tak se rozhodli pro „sedm malých forem“. Těmi jsou: hudební komedie, divadlo poezie, loutky, dětský kabaret, experimentální film, výstavy a koncerty. V průběhu let se měnily: muzikál, dětský kabaret, divadlo poezie, loutkové divadlo s Černým divadlem, výtvarné umění, fotografie či film, pantomima. Někdy nějaké formy chyběly, jindy zas přebývaly. Nakonec zůstalo jen u muzikálu. Logo Semaforu nakreslil pan Jiří Suchý, používá se od začátku až dosud, dokonce ho vysázeli z kostek před nynějším divadlem v Dejvické ulici.

Po nebi letěla kometa do dálky,
mé srdce křičelo: „Chci žít již bez války!“
Prosit je, modlit se, to je však jediné,
to dítě plačící bylo přec nevinné!

"Bolí mě hlava…" -"Málo piješ, dej si skleničku vody." Již od malička slýcháme rady o dodržování pitného režimu, a něco na tom je.

Je všeobecně známo, že člověk je tvor nepoučitelný, který nedbá varování přírody. V historii lidstva můžeme najít mnoho důkazů potvrzujících toto tvrzení. A jedním z nich je i 5. únor 62 n. l., den, kdy bylo zničeno na 60 % zástavby Pompejí.

Určitě jste se již někdy ocitli v následující situaci: nejste ve škole, Milanův bufet je daleko a ruce se vám začínají třást abstinenčními příznaky. Dnes ale můžete zámáčknout slzu a vtrhnout do kuchyně, protože my vám přinášíme Recept!

Je tu opět ten zvuk. Zvoní. Studenti si sedají na svá místa a s očekáváním čekají, co se bude dít. Nervozita stoupá, tlukot propisek sílí a popravčí vchází do třídy. Pomalu za sebou zavírá dveře, pokládá si na stůl své věci, dává povel k posazení a sám usedá k počítači. Panuje hrobové ticho. Ticho, které však rozráží ona osudná věta: "Tak koho si dneska vyzkoušíme?"