Sledovali jste někdy film, po jehož konci jste zůstali nehybně sedět a v hlavě se vám rojily tisíce, ba i miliony myšlenek? Jedním z těchto filmů je bezpochyby snímek Jiřího Mádla Vlny, který je zasazen do doby konce šedesátých let a ukazuje odvahu redaktorů Československého rozhlasu v boji proti cenzuře, lžím a režimu celkově i v osudný srpnový den roku 1968. O napětí, silné emoce, skvělé herecké výkony a poutavý příběh není nouze. Z dobových písniček, které výborně doplňují dramatickou hudbu, vám naskáče husí kůže a oči se zaplaví slzami. Tento bravurní počin by si jistě zasloužil promítat ve všech školách, aby ukázal studentům dnešním i budoucím – a nejen jim, jak se žilo za vlády jedné strany, kolik strachu zažívali lidé stojící si za svým vlastním názorem a kolik nespravedlnosti bylo pácháno proti moudrým, pokrokovým lidem. Za dlouhá léta jsou Vlny jistě jedním z nejlepších českých i světových filmů.
- Tomáš Cais
Vlny jsou dle mého názoru perla mezi současnou českou kinematografií. Nejvíc emocí ve mně probudily scény bez komentáře protkané typickými písněmi oné doby, které byly tak výmluvné a hluboké, že jsem měla hned chuť pustit si je znovu. Postavy s čitelnými povahovými rysy a odůvodněnými činy byly také velké plus. Někteří lidé můžou stokrát namítat, že se přece nežilo tak špatně, ale film zobrazuje výjevy, které prostě prokazatelné (bohužel) jsou a film by měl být naordinován jako medicína všem, kteří jsou s otevřenou myslí ochotni nahlédnout do naší ne úplně veselé minulosti.
- Johana Kutičková