Manifest

Kdo jsme

Kromě jiného jsme všichni studenti gymnázia, konkrétně Gymnázia Strakonice. Možná, že jste se někteří pousmáli, když jsme se tak hrdě označili tímto titulem. Máme totiž dojem, že v poslední době pojem „student gymnázia“ dostal spíš charakter nadávky. Dostáváme se tím tedy k druhé otázce:

Co vlastně znamená být „student gymnázia“?

Či přesněji, co by to mělo znamenat. Na gymnáziích se pracuje s informacemi. To ovšem neznamená pouhé memorování informací. Míníme, že to, co by měl ideální gymnazista, „mladá naděje národa“, zvládat, je především schopnost umět s informacemi pracovat, umět se v nich orientovat, dokázat je kriticky roztřídit. Vzdělání člověka netkví v didaktice, alespoň ne beze zbytku. Vzdělaný člověk si totiž dokáže kvalitní informace sám získat. Chcete-li metaforu – stejně jako tesařský učeň pracuje se dřevem, tak gymnazista pracuje s informacemi. Tesař si ale svůj pracovní materiál může osahat, vidí ho, ví, jak voní. To se o informacích říct nedá, proto je nasnadě další otázka:

Co to znamená „informace“?

A co to znamená v dnešní době? Všeobecně se tvrdí, že žijeme v době informací. Proč ne, v porovnání s lety minulými je to jistě pravda. I kdybychom pominuli televizi a noviny, pořád je tu fenomén internetu. K informacím se může dostat každý a každý je zároveň může vytvářet. Z toho ovšem plyne, že ztrácejí na váze, přesnosti a validitě. Kdekdo se pomocí Facebooku může stát součástí masmédia a tím vytvářet veřejné mínění. Význam slova „pravda“ už vyvanul, dnes se díky médiím a všeobecné masovosti může stát pravdou cokoli. Bylo tomu tak vždy, ale postupem století je cesta k ovládání mas čím dál tím jednodušší.

Jak to souvisí s gymnáziem?

Dříve školy sloužily právě k tomu, aby studenty zásobily informacemi. Relevantnost a pravdivost se odvíjela od toho, jaká pravda právě ve společnosti převládala. Jiný zdroj vzdělání tehdy neexistoval, proto ten, kdo studoval, už byl Někdo. Dnes je doba jiná, vědomostí může dosáhnout kdokoli, když chce. Gymnazista s pouhým „věděním“ tedy zapadne a je pro společnost zbytečný. A tím obhajujeme to, co jsme řekli prve, když jsme si stanovili model ideálního gymnazisty. Lidí, kteří se v tom všem dokáží orientovat a podat o tom svědectví, není nikdy dost (ani dnes ne).

Z těchto obecných pravd tedy vycházíme při tvorbě našeho „Grafomana“. Ne snad, že by kdokoli z nás byl tím ideálním gymnazistou. Ale už v tom vidíme funkci pojmu „ideál“ - nikdy ho nemůžeme dosáhnout, ale můžeme se mu alespoň limitně blížit. Vzhledem k tomu, že s informacemi pracujeme, měli bychom být schopni je také objektivně posoudit a předat. Proto když přišel impuls založit školní časopis, chtěli jsme jej směřovat právě tímto směrem. Ideální „Grafoman“ by měl být nový komunikační kanál, čistý a nezanesený. Chceme sdílet vědomosti, nabyté zdaleka nejen ve škole, které před zveřejněním projdou kontrolou našeho kritického úsudku. Chceme reagovat na lokální i veřejné události, zveřejňovat naše myšlenky a názory. Nebráníme se diskuzi – doufáme v ni. Naše ambice je stát se vlastně zcela standardním médiem, ovšem v době, kdy média jsou z hlediska objektivity obecně pod standardem. Prostor webu je zároveň určen pro kteréhokoli studenta naší školy, k prezentaci jeho tvorby literární, výtvarné, případně i hudební nebo interaktivní (mimo jiné proto jsme zvolili formu internetového magazínu).

Naší cílovou skupinou jsou studenti, strakoničtí i kteříkoli jiní. Všichni do toho jdeme s touhou po zdokonalení svých schopností, neboť cítíme, že až se bude napravovat to, co je ve společnosti špatně, nikdo jiný to za nás neudělá.