NULL
24. ročník dějepisné soutěže studentů gymnázií z Česka a ze Slovenska přinesl fantastický úspěch. Tříčlenný tým ve složení Jiří Slabý, David Čížek a Lukáš Beneš pod taktovkou paní Klichové a pana Hrušky, učitelů dějepisu, vybojoval v náročné konkurenci celkem 254 škol skvělé 4. místo. Podívejme se společně na dlouhou cestu, kterou prošli nejen soutěžící, ale i jejich kantoři.
Přípravy, které trvaly téměř celý rok, začaly již na jaře. Téma? Od vzniku Protektorátu Čech a Moravy a Slovenského státu po osvobození Československa. Období se sice jevilo jako známé, ale v průběhu učení jsme zjistili, že informací je snad nekonečno. Nejprve nás čekalo krajské kolo, kde došlo na první testování našich znalostí a také jsme se mohli přesvědčit, zda vůbec konkurujeme ostatním gymnáziím. Učitelé však odvedli skvělou práci a nám nezbývalo nic jiného než – umístivše se na 1. místě – postoupit. Ve srovnání s celou ČR se pak ve výsledkové listině krajských kol jméno Gymnázium Strakonice usídlilo na 13. místě. Dodatečně chci poděkovat Anně Kolářové, která nám pomohla k celostátnímu kolu, protože jako maturantka s námi dále nemohla pokračovat. Myslím, že David ji zastoupil plnohodnotně. Bylo zřejmé, že musíme ještě hodně přidat, abychom se vůbec do TOP 10 z Česka i Slovenska dostali.
[caption id="attachment_4530" align="alignright" width="347"]
Pilné studium i během Dne otevřených dveří.[/caption]
Po krajském kole započal tým, s novým členem a hlavně s velikou motivací vyhrát mezinárodní kolo, období, kterému sám přezdívám „nalejvárna“. Čím více poznatků se naučíš, tím lépe. Četnost návštěv v kabinetu dějepisu stále rostla a my jsme až do soudného dne 26. 11. 2015 dostávali nekonečné svazky papírů a knih k naučení. Den klání se postupně blížil a my pořád nacházeli okruhy, které ještě nebyly důkladně prozkoumány. Proč? Protože naše vědomosti neměly být jen z oblasti vojenské, ale i z oblasti kulturní, politické... Zkrátka a dobře všechno, co bezprostředně souvisí. A tak měsíce plynuly, až nastal den před soutěží, kdy jsme společně vyrazili směr Cheb resp. Františkovy Lázně. Tam jsme přenocovali a to byla také naše poslední možnost se něco doučit a odpočinout si.
Ráno po snídani jsme se přesunuli do Chebu; cílovým místem se stala ekonomická fakulta Západočeské univerzity. V jedné z jejích místností proběhla bitva, která psala dějiny. Vyhledali jsme stůl se jménem naší školy a ohromeně se dívali na množství (asi 10) velmi zajímavých knih a dalších dárků, které obdržel každý účastník. Před začátkem soutěže se naše zraky rovněž ubíraly směrem k soupeřům, abychom věděli, s kým máme tu čest. Všichni byli úhledně oděni a na první pohled plni znalostí. Nervozita? Strach z neúspěchu? No, v místnosti, kde se sejde 74 týmů a dále významní hosté, učitelé, kteří po celou dobu své svěřence pečlivě připravují, a samozřejmě organizátoři, se člověk cítí trochu stísněně a na klidu to nepřidá.
Na začátku pronesl své úvodní slovo pan Stulák, který celou soutěž vymyslel a sehnal všechny sponzory a garanty. Myslím, že tento člověk zasluhuje veliké uznání, protože vytvořil projekt, jenž nemá konkurence, možná ani v zahraničí. Po slavnostním úvodu byla zahájena první ze čtyř částí soutěže, a to výběr z možností a, b, c, d. Celkem 50 otázek. Dále se pokračovalo různými doplňovačkami, poznáváním obličejů osobností, data jejich úmrtí či rozpoznání úmluvy, filmu nebo knihy podle ukázky. Pro všechny byly otázky velice náročné. O přestávkách mezi jednotlivými koly měli krátké proslovy různí profesoři (např. Petr Čornej, Milan Hlavačka nebo Jan Rychlík), senátoři, členové vlády atd. Také nám byly sděleny správné odpovědi, a kdo měl hlad, měl možnost využít připraveného občerstvení. Po závěrečném kole jsme zjistili, že jsme získali 167 bodů z 227. Na optimismu to moc nepřidalo, ale víra v dobré umístění přetrvávala. Určitě nesmíme zapomenout na paní Klichovou, jež opravovala testy, a tak měla částečný přehled o připravenosti soupeřů, a na pana Hrušku, který s námi neustále konzultoval průběh soutěže. Před vyhlášením říká: 
„Kluci, tak na kolikátý místo to tipujete?“ A my jen koukali a doufali. Po chvíli napětí, kdy se začalo vyhlašovat, jsem zjistil, že bodově patříme mezi nejlepších 10. První cíl splněn, ale my chtěli výš. Postupně se čísla umístění snižovala a až po pátém gymnáziu, které získalo stejný počet bodů, nás naděje na TOP 3 opustila a my věděli, že jsem čtvrtí. Slavnostní fanfára a potvrzené domněnky. Na podiu nám byly předány ceny, konkrétně pro každého fotoaparát a pro školu tiskárna, strašně těžká. Už jen vše zabalit a s nezbytnými fotkami a dárky, za něž jsem moc vděčni, zpět domů.
Dlouhá příprava se zúročila a my si odnesli nejen spoustu důležitých poznatků z historie, ale hlavně zážitek, na který nezapomeneme. Chci tímto vyjádřit obrovské díky učitelům, kteří nás na celou soutěž připravili, Jirkovi a Davidovi za super spolupráci a v neposlední řadě všem, kteří nás podporovali, ať už rodiče, jiní učitelé, spolužáci, či tiskárna, která tiskla tak potřebné materiály.
[caption id="attachment_4534" align="aligncenter" width="604"]
Bohužel jsme nevyhráli.[/caption]
Další informace o soutěži: http://dsgymn.gymcheb.cz/.
Lukáš Beneš
P. S. Jedna z otázek: Víte, co to je Chlebíčková aféra?