Sborovna se při nedávné pedagogické radě stala svědkem neobvykle plamenné diskuze.
Paní Kubelková totiž využila hojné účasti členů pedagogického sboru a přednesla návrh na znovuzavedení oslovování vyučujících pane profesore/paní profesorko, což vyvolalo různorodé reakce. Několik konzervativních pedagogů tento nápad podpořilo, jiní však oprávněně namítali, že profesor je čestný titul a náleží pouze těm, jimž byla profesura prezidentem republiky udělena. Většina vyučujících však souhlasila s tím, že nechtějí sdílet oslovení učitel s pedagogy základních škol, a je tedy nutné odlišit se oslovením jiným. Zatím se jako nejpopulárnější řešení jeví návrat prvorepublikového oslovení kantor, které navrhl pan Žitný poté, co byly jeho předchozí návrhy kolegové a přátelé a vzájemné tykání jednohlasně zamítnuty. Paní Jirsová navrhuje posílit pouto student-vyučující pojmenováním pokladi, kterémuž však byla predikována nepřílišná popularita mezi žactvem, a bylo proto odmítnuto. Hlasy rozhorlených pedagogů přilákaly ke sborovně také našeho facility managera, Mr. Milana Poustku, který navrhl oslovení kočičky, v čemž byl vášnivě podpořen paní Johnovou. Poté, co pan Vaněček vstal, s kamenou tváří prohlásil, že nebude ničí kočička, a demonstrativně opustil školní budovu, se však od této varianty upustilo. Paní Johnová však již byla v tvůrčím vytržení a navrhla označení nebožky, které s oblibou používá o hodinách tělesné výchovy. Narazila však na tvrdý odpor některých zkušených učitelek – z jejich výroků je bez nutnosti cenzury možno uveřejnit pouze jediný, a to slova paní Švarcové, které se to prý zdá „poněkud předčasné“. Hlava (našeho ústavu) se pokusil hrozbu občanské války mezi kolegy zachránit tím, že vyrukoval s návrhem použití fotbalové frazeologie. Celý pedagogický sbor by se nazýval manšaft, on by byl označován jako hlavní rozhodčí, paní Pavlíková a paní Přibylová by byly jeho asistentky a oba školníci brankoví rozhodčí. Dle taxonomie, kterou nikdo z přítomných nepochopil, rozdělil vyučující na obránce, záložníky a útočníky a členky sboru na mateřské dovolené poslal na střídačku. Paní Jirsová, která se již vzpamatovala z prvotního odmítnutí, to nazvala tahem na branku, z čehož pan ředitel vytušil, že dostatečnou podporu nezíská, a schůzi rozpačitě rozpustil.