Oksi Dorosh je studentka, zpěvačka a textařka. Na svůj YouTube kanál nahrává také covery známých skladeb. Píseň Lean on me s ní nazpívali lidé napříč celým světem. Poslední hudební počin nesoucí název I’m not afraid anymore  oslavuje lidskou sílu a statečnost vypořádávat se s těžkostmi, které život mnohdy přináší. Tento projekt nás velmi zaujal, proto jsme se (nejen) na něj rozhodly Oksi zeptat a zjistit víc. 

    Tento článek slouží ke vzdělávacím účelům a byl sepsán pro všechny historiky, kteří se budou v budoucnu dějinami našeho studentského časopisu zaobírat. Dnes se ve škole učíme o Květech, Revolveru nebo Přítomnosti a je vysoce pravděpodobné, že za pár let k těmto velikánům přibyde i náš milovaný Grafoman. Tak zbystřete! Jste u zrodu legendy!     

    Americká vládní budova Kapitol si v posledních dnech prošla velmi těžkými chvilkami, neboť se stala terčem násilí a agrese demonstrantů, kteří se snažili napadnout přítomné členy vlády. Ti zde měli formálně potvrdit Joea Bidena novým prezidentem USA, proti čemuž se mělo původně poklidně protestovat. Demonstrace se ale velmi rychle zvrhla. Střet s policií, výsměch, rabování a smrt. Fotografie některých dosti bizarně působících protestujících do několika hodin obletěly celý svět. Stalo se tak ale poprvé? 

Dnes výjimečně nepřicházíme s článkem, ale s kresbou od našeho ilustrátora Libora Staňka!

    Přesně před 130 lety se narodil jeden z největších českých spisovatelů 20. století, Karel Čapek. V tomto článku nebudu dopodrobna rozebírat jeho osobní život, ale zaměřím se na jeho hru Bílá nemoc a pokusím se v ní poukázat na určité paralely s dnešní dobou.

    Spousta literárních vědců zastává stanovisko, že smrtí autora se rodí čtenář. Ať už jste na té, či oné straně barikády, myslím, že v případě interpretace Bílé nemoci se bez znalosti Čapkova života a doby, během níž byla tato hra napsána, jednoduše neobejdete.

    Příběhy jsou odpradávna hybatelem světa a dění, dotvářejí národní identitu, a hlavně baví jak děti, tak dospělé. Ať už se jedná o Iliadu, Odysseovu cestu, Maryšu či Červenou karkulku. Co však samotné slovo příběh znamená?  Miloslav Klíma v díle O dramaturgii uvádí, že předpona “pří” je patrně příbuzná s řeckým epi a staroindickým api, které značí u, při, nadto, též, kromě toho. ,,Příběh je tudíž běh událostí a něco navíc, ono KROMĚ TOHO, co běhu chvil dodá až vyprávění” [Klíma, 2018].

    Slunce dnes hřálo víc než obvykle. Od dopoledne jsem cítil, jak se mi obličej pomalu zbarvoval do červena. Určitě teď vypadám jako rajče. Rajče s tělem člověka. Komická představa. Hmm… člověka. Po měsících cesty jsem dočista zapomněl, jak takový člověk vypadá. Na zrcadlo v takto opuštěné krajině jen tak nenarazíte. A když už najdete aspoň studánku, nabíráte dlaněmi vodu a svého odrazu si vůbec nevšímáte.

    Něco končí, něco začíná. Když jsme se před rokem touto dobou chystali na vánoční turnaj a domlouvali se s kamarády na prázdniny, ani nás nenapadlo, že zanedlouho se nám náš svět obrátí vzhůru nohama. Ze dne na den se vše změnilo. Když jsme chvíli před březnovým zavřením škol vydávali rozhovor s obyvatelkou Lombardie, netušili jsme, že se něco podobného bude zanedlouho odehrávat i u nás. Připadalo nám to jako něco vzdáleného, něco, co se tady nikdy stát nemůže a nás se netýká. Jak moc jsme se zase mýlili.