Pokoj, čtyři stěny, několik obrazů pověšených na zdech, již okoukané a prozkoumané. Postel, psací stůl s novým laptopem zapojeným do elektriky, hudba vycházející z malého telefonu hozeného na posteli, oposlouchaná, nezajímavá. Okno a z něj ten samý výhled, každé ráno, když vyjde slunce, stejná šedivá ulice, několik sousedských domů, ve kterých se každý večer svítí až do rána, jako by jejich obyvatelé chtěli využít situace a místo toho jen prodlužují svůj čas, kdy musí bdělí vnímat realitu. Slunce vychází, chvíli visí na obloze a pak zapadá, tento proces se slévá do jednotvárné šmouhy, bez barev. Čas utíká, a přitom ho ještě zbývá tolik, tolik moc. Čas, který přijde na zmar, bez užitku, bez účelu, zbytečný. Čas strávený mezi čtyřmi stěnami, jako ve vězení. Mobil se rozsvítil a vyskočilo na něm upozornění, hudba se na chvíli ztišila a bylo slyšet jen tiché cink, které mělo na onu zprávu upozornit. Pocit, která tato zdánlivě nepatrná událost vyvolala, zatnuté ruce v pěst, hlasitý povzdech, bezmoc.
Po skončení velké války se české pluky v Rusku vydávají na dlouhou a nebezpečnou cestu zpět do svého domova. Návrat vojáků bude trvat déle, než by si přáli. O to větší radost se snad rozhoří v srdcích těchto mužů, když je po příjezdu do vlasti císař minulostí a na Hradě sedí prezident. Mezi navrátivšími je i Emanuel Moravec. Člověk, jehož jméno jen v málokterém z nás vyvolá jedinou pozitivní myšlenku. Nejde však o Moravce, který kolaboruje s nacisty. Do Československa se vrátil zcela jiný člověk. Demokrat s důvěrou v novou republiku a se silným respektem k těm, již se o její vznik přičinili.
Je to již 102 let ode dne, kdy byla vyhlášena a následně vznikla Československá republika. 28. říjen je tak velmi významným dnem v české a slovenské historii, u nás byl navíc vyhlášen státním svátkem. Každý rok se slaví vznik republiky, která, ač různě měněná, psala historii Česka a Slovenska celých 75 let a dodnes ovlivňuje oba sousední státy. Tento den má i po takové době pro naši zemi hned několik důležitých významů, které možná ani nevnímáme, ale jejich stopy jsou v celé naší společnosti a politice.
Plasty, plasty a plasty. Všude, kam se podíváte, uvidíte tuny tohoto materiálu. Není se ale čemu čemu divit. Jsou levné, lehké, snadno použitelné a především multifunkční. Jednoduše perfektní pro celosvětovou ekonomiku. Firmy z tohoto materiálu vyrábějí nejrůznější zboží, a to do všech odvětví průmyslu. Každý rok se vyprodukuje až 350 mil. tun plastu a bohužel toto číslo stále roste. Firmám jde totiž většinou jen o zisk a to, že se do oceánu každoročně dostává až 8 mil. tun plastových produktů, ať vyřeší ekologové. To se však snadno řekne. Plast se stal pro lidstvo již tak nepostradatelným, že už není možné jej zaměnit za materiál jiný, neboť by to znamenalo totální kolaps ekonomiky, která by se musela zcela předělat. Ale co s tím?
Plasty, plasty a plasty. Všude, kam se podíváte, uvidíte tuny tohoto materiálu. Není se ale čemu čemu divit. Jsou levné, lehké, snadno použitelné a především multifunkční. Jednoduše perfektní pro celosvětovou ekonomiku. Firmy z tohoto materiálu vyrábějí nejrůznější zboží, a to do všech odvětví průmyslu. Každý rok se vyprodukuje až 350 mil. tun plastu a bohužel toto číslo stále roste. Firmám jde totiž většinou jen o zisk a to, že se do oceánu každoročně dostává až 8 mil. tun plastových produktů, ať vyřeší ekologové. To se však snadno řekne. Plast se stal pro lidstvo již tak nepostradatelným, že už není možné jej zaměnit za materiál jiný, neboť by to znamenalo totální kolaps ekonomiky, která by se musela zcela předělat. Ale co s tím?
Způsobů, jak se stravovat, je opravdu nespočet. Někdo si libuje ve sladkém, jiní zase očekávají na svém talíři pořádný flák masa, ale slyšeli jste už o jídelníčku složeném pouze ze surovin rostlinného původu? V dnešní době už má snad každý ve svém okolí někoho, kdo tuhle myšlenku podporuje a stal se tedy takzvaným veganem. Co člověk, to názor a názory na tuhle problematiku jsou mnohdy velmi odlišné, pojďme se tomu tedy podívat na kloub.