Víte, kolikrát už jsem, jako fanynka Formule jedna slyšela větu: „Hele, ty na to stejně koukáš jenom kvůli jezdcům, nepoznala bys ani motor od převodovky." A můj názor? Nemusíte být raketový technik na to, abyste se rádi koukali na několik prvotřídních jezdců letících rychlostí 300 km/h po okruhu.
Já jsem, podobně jako většina populace, nikdy nebyla úplně technický typ, a i tak je Formule jedna jeden z mých nejoblíbenějších plánů na víkend. F1 není jen o tom, z kolika šroubů se skládá monopost, či o umění pojmenovat každou součást motoru nebo převodovky. Je to i o akci, emocích a lidech. Není to svět, který se točí jen kolem technických parametrů a správně vyváženého monopostu. Tento svět je i o orientaci v bodech, pravidlech anebo strategii. To všechno jsou nedílné součásti každého závodního víkendu.
Ve spoustě rodin je F1 něco jako tradice a láska k formuli se dědí po generace, ale nemusí se nutně dědit i vášeň pro techniku. Krásným příkladem můžeme jít já a můj táta. Oba milujeme formule, ale každý trochu jinak. On je přesně ten člověk, co vám dopodrobna vysvětlí, jak funguje přeřazování převodovky, popíše všechny funkce systém DRS a podle zvuku pozná, kolik válců má daný motor. Já vám naopak dodám nejnovější informace ze zákulisí týmu, návrhy na strategie, počet pneu každého jezdce pro závod, momentální počasí nad okruhem. Vím, kdo má jaké šance na to vyhrát šampionát nebo kdo zrovna dostal penalizaci a za co. Zjišťuji si i spoustu dalších věcí, co s technikou nemají mít nic společného. A tak se s tátou dokonale doplňujeme.
Když se koukám na závod, neřeším technickou stránku. Užívám si akci a napětí. Formule jedna je divoký sport, který je víc než jen nahánějící se „autíčka" po okruhu. Tahle „autíčka“ se technickou stránkou totiž blíží víc vesmírné lodi než něčemu, co potkáte na vozovce.
Je to napětí. Nikdy nevíte, co přijde. Někdy koukáte na sedmdesát kol, u kterých, kdybyste usli a po 20 minutách vstali, by bylo pořadí jezdců pořád stejné. Někdy ovšem nesmíte ani mrknout, abyste nepropásli důležité předjetí či pit stop.
Pochopitelně nemůžeme technickou stránku opomenout úplně. Každý díl, byť i malinký šroubek či matka, má své důležité místo a zajišťuje fungování celku. Když se odpojí jedna hadička, může to znamenat konec závodu pro daného jezdce a propastnou ztrátu bodů – jak pro něj, tak i pro celý tým. Nedej bože, když bojuje o šampionát...
Poskládat dokonalý monopost je umění a privilegium. Dostane se ho pouze pár top stájím v paddocku a stojí to až nepředstavitelné sumy. Každý z mechaniků, ať už v paddocku nebo v továrně, je odborník, a právě oni jsou ti, kteří potáhnou noční šichtu, aby dali dohromady monopost, který má nějakou závadu nebo je nabouraný. A my nemůžeme nic jiného než jen sledovat a obdivovat.
Technicky založení lidé i my antitechnici, co bychom stěží zprovoznili i nefunkční počítač, jim tleskáme pokaždé, když cokoliv opraví v rekordním čase nebo zvládnou boxovou zastávku na výměnu pneumatik za dvě sekundy ve změti rukou a všemožných další věcí kolem.
Nikdy jsem nepochopila lidi, co odsuzují ostatní na základě toho, že nejsou schopni do detailu popsat, jak funguje aerodynamický systém v různých částech monopostu, a tudíž, podle jejich názoru, formuli nemůžou rozumět. Myslím, že základní přehled by měl mít asi každý fanoušek, ale odborník to zkrátka být nemusí. Přední a zadní křídlo si nespleteme ani my antitechnici, i kdybychom chtěli. Zároveň nikdy neprohodíme body za první a druhé místo a dvojice jezdců v jednotlivých týmech jsme schopni vyjmenovat z hlavy. Formule jedna je prostě místo, kde může každý být sám sebou a fandit si, komu chce, a duchapřítomní jedinci vás budou při nejmenším respektovat.
A jaké je to důležité poselství na závěr, ptáte se? No, to je jednoduché. Není ostuda nebýt chodící návod na montáž monopostu. Zkrátka nemá smysl se stydět za to, že nerozumíte všemu. Hlavní je si ten závodní víkend užít!