Kdybyste nebyli muzikanti, co byste dělali?
Chodili bychom do práce a sloužili korporátu. Já bych hlídal stabilitu energetické soustavy a Fanánek by byl vedoucím stavební čety.
Jaká byla vaše školní léta?
Základka brnkačka, na střední přitvrzovalo a první tři roky na ČVUT byl fakt masakr. Dopoledne ve škole, odpoledne měření, rysy a protokoly. Skoro nebyl čas na pivo. Z dvaceti lidí v kruhu jich neudělalo zkoušku třeba 16.
Existuje nějaký moment, kdy jste přemýšleli, že s tím seknout?
Po Hadrově smrti, ale pak jsme si řekli, že sám by si přál, abychom pokračovali.
Jaký byl nejšílenější zážitek s fanoušky?
Asi skinheadi zkraje devadesátek v Bzenci, Praze i jinde. Nejšílenější zážitek fanoušků s námi byl v roce 1996 v Rájci u Šumperka. Fanánek byl tak zlitej, že nezazpíval pořádně ani jeden text a při třetí písni spadl z 3metrového podia. To byl konec koncertu. Při odjezdu nás doprovázel pokřik: „Pražský mrd**“!. A přitom to byli fandové, co ho nutili pít před hraním panáky. Od té doby pijeme před koncertem přiměřeně. Někdy méně.
Máte nějaký rituál před koncertem?
Dáme si všichni neřidiči malého rumíčka a popřejem si pěkný zážitek
Kapela funguje už od 80. let – co vás pořád drží pohromadě?
Chmelení a tmelení. Jsme spolu rádi, máme se rádi jako lidi a rozdělit se o tu pohodu s fanoušky nás pořád nabíjí. A tak to bude i ve Strakonicích!