Na konci prvního ročníku nám byl nabídnut výměnný pobyt s německými studenty z gymnázia Johanna Andrease Schmellera v Nabburgu. Tam jsme se se spolužačkami předběžně přihlásily. Moje očekávání bylo, že potkám nové lidi, poznám novou kulturu a vyzkouším si německý školský systém, což se tak úplně nestalo.
Do Německa jsme vyrazily v neděli 30 března od gymplu společným autobusem a cesta byla klidná, dokud jsme nebyli 10 km od cíle (cca. 15 minut). Pak mezi mnou a holkami vypukla panika. Navíc jsme měli dorazit o 20 minut dříve, než byl sraz s našimi partnery, takže při příjezdu tam stáli asi jen 4 žáci. Poznat svého partnera mezi 19 cizími žáky nebylo nejlehčí, ale každý student úspěšně odjel do hostitelské rodiny. První den je nejtěžší spousta seznamování, cizí lidé, avšak po příjemném večeru s rodinou, hraním her anebo dlouhou konverzací až do noci s mým partnerem, během které jsme se ohromně nasmáli, jsem se cítila skoro jako doma. Za to první noc byla krutá aneb 3krát jsem se probudila a četla si, protože mi nešlo usnout. Nebyla jsem v tom sama, s kamarádkou jsme si psali v půl 4 ráno.
Probuzená sice ne do růžova, ale moje heslo bylo „užívej si každou vteřinu spát můžeš jindy“. V pondělí jsme si prošli Nabburg a jejich školu, a já docela podcenila počasí. Odpoledne jsme měli každý svůj program, my byly na minigolfu poblíž Řezna a dali si večeři v restauraci. Vzápětí jsme zamířili zpět na párty ke Kevinovi.
V úterý jsme navštívili malou ZOO poblíž hranic s Českem a pak pěšky vycházeli kopec, jelikož sedačková lanovka byla mimo provoz. Dali jsme si oběd a po krátké pauze zamířili do dolů, kde se mi špatně dýchalo a vůbec nelíbilo. Večer nás naši partneři vzali na německou „párty“ uvnitř a tam jsme se naučili hrát německý mariáš.
Cestu do Řezna jsem prospala i za velmi hlučných německých písniček, jež hrály každý den. V Řezně jsme nastoupili na loď a pluli po řece Dunaj, až k Walhalle, která sice měla nespočet schodů, ale výhled stál za to. Měli jsme prohlídku města s velmi milou průvodkyní. V Nabburgu jsme měli večeři v čínské restauraci a byla výborná, poté jsme šli hrát kuželky, které jsem hrála poprvé a bavilo mě to.
Čtvrteční program bylo navštívení sopky i s průvodcem a prohlídka muzea. Poté jsme zamířili na oběd a nákupy do města. K večeru jsem si zahrála svůj první bowling a dala i strike. Večer jsme měli BBQ u jedné ze studentek a odtud nás šlo pár pěšky na poslední závěrečnou párty. Ukázali jsme jim náš národní tanec neboli polku.
Poslední den se hrál zápas ve fotbale a volejbale, jenž jsme oba vyhráli. Já si zahrála volejbal a byla jsem spokojená. Nakonec jsme se rozloučili se svými partnery a odjeli zpět domů.
K nám do Strakonic přijeli naši partneři 12 května v pondělí, takže jsme se učili 3 hodiny a pak na ně čekali. Měli skoro hodinu zpoždění. Po příjezdu odprezentovala každá skupina svou prezentaci, vyfotili jsme se a prošli si Strakonice. Večeřeli jsme v restauraci U papeže a poté šli na Podskalí.
V úterý ráno jsme odjížděli do Prahy, kde byla naplánována prohlídka města a návštěva neviditelné výstavy. Ve Strakonicích jsme také šli na bowling.
Ve středu jsme dorazili do Plzně, kde jsme navštívili ZOO a měli krátkou prohlídku města. Během volného času se nás 6 vydalo na únikovou hru v angličtině, kterou jsme si užili a zvládli ve výborném čase.
V Českém Krumlově jsme měli opět komentovanou prohlídku a pak si dali společný oběd. Po obědě jsme si mohli zvolit návštěvu jednoho ze tří muzeí, a to muzeum mučení, umění nebo voskových figurín. Kvůli nepříznivému počasí jsme se nepodívali lanovkou na Kleť, ale za to jsme navštívili naše krajské město, kde jsme si dali kávu. K večeru se u mě doma konala BBQ. Ze začátku se věci nedařily, třeba jako vylitý olej nebo zapomenuté hranolky, ale s pomocí mého bratrance jsme nakonec všechno jídlo dokončili podle plánu a nikoho při tom neotrávili. Byla sice zima, ale užili jsme si to a dobře se najedli.
V pátek jsme navštívili laser arénu v Písku a zahráli si každý 2 hry. Po zábavě nás čekala prohlídka města s našim učitelem dějepisu, panem Blažkem. Večer byly v plánu dračí lodě, ale venku byla zima nebo pršelo, a tak byl sraz na gymplu, kde jsme si mohli zahrát volejbal a pak opéct špekáčky. Na večerní párty jsme nešli, jelikož jsme byly s holkami nemocné, a tak jsme naše partnery vzali do čajovny.
Poslední den jsme po příjezdu vyplňovali kvízy z celého týdne a pouštěli vtipné fotky či videa. V 10 hodin jsme se oficiálně rozloučili s našimi partnery.
Výhody
Prohlédnete si novou kulturu, památky, naučíte se třeba i nějakým novým tradicím. Poznáte nové lidi a kamarády, třeba na celý život. Vyzkoušíte si život mimo ČR a stanete se na týden nezávislými studenty. Dáte si na 2 týdny pauzu od učení. Budete hodně mluvit anglicky, a poslechem se naučíte i němčinu. Procestujete si část Bavorska. Mimo jiné také utužíte vztahy mezi třídami.
Nevýhody
Pokud si nesednete s partnerem, tak můžete zažít dva týdny teroru. Utratíte spoustu peněz, a to nejen za sebe v Německu, když si budete chtít koupit suvenýr, ale i za své partnery, protože ti české peníze nemají. Budete mít málo spánku a v Česku se musíte starat o své partnery. Německy si moc nepokecáte. Náročné na čas a odvozy od rodičů. Velký spánkový deficit.
Názor
Pobyt jsem si užila, bylo hezké poznat jinou kulturu, jak žijí a jak to tam chodí. Upřímně se mi německý program líbil víc, protože to bylo něco nového a zajímavého. Taky mě zaujala jejich veliká škola s tělocvičnou a běžeckým okruhem. Překvapilo mě, že musí jezdit na oběd domů, nebo si ho přinést do školy s sebou. Taky jsem zjistila, že mají 6 známek a píšou spíše velké testy ke konci pololetí. Dostanou možnost si vybrat, jestli chtějí pokračovat v přírodních vědách, nebo si přidat jeden jazyk a pokračovat v jazykovém oboru. Jsou docela nadaní sportovně anebo hudebně. Skoro každý je křesťan či z křesťanské rodiny. Jelikož můžou pít od 16 let, tak o víkendech pijí pivo. Nechutnalo jim české pivo, a i ho urazily. Bylo tu i pár problémů, kterým jsme museli čelit. Trochu mě štval fakt, že oni nám pořádně nic nekoupili a my za ně utratili spoustu peněz (např. tři zmrzliny, sladkosti, pití, káva). I přes naši snahu komunikovat německy nám vždy odvětili anglicky, přišlo mi, že jsou pyšní na svůj typický přízvuk, který nenapodobíme. Mimo přítomnost ostatních lidi si s námi povídali, ale když byli s přáteli tak nás ignorovali. Jelikož jsou většinou z bohaté rodiny, tak pár z nich bylo nevychovaných v oboru etikety (“rozmazlených“). Nejvíc mě překvapil věkový rozdíl 2 let mezi námi a partnery. Taky mi přišlo, že se o nás starali spíš jejich rodiče, zatímco v Česku jsme se o ně starali my. Na svoji výšku chodí opravdu, a to opravdu pomalu! Já jsem byla uvítaná do moc milé rodiny a s mým partnerem jsme si sedli, měli jsme toho hodně společného, takže nám hned došlo, proč nás spárovali. Velké obavy jsem měla, kvůli opačnému pohlaví, ale ty zmizely. Měla jsem nejlepšího partnera, rozuměli jsme si, nasmáli se a popovídali si. Jeho maminka byla velmi milá, a i se naučila fráze: „dobré ráno“ a „dobrou noc“. Oni mě naučili německé hodiny. První den jsem byla hrozně vystresovaná a bála se mluvit, ale to jsme překonali. Dokonce se mi stala nehoda s vylitou flaškou a jeho jediná reakce byl záchvat smíchu. Jeden den jsem si půjčila jeho knihu a četla Harryho Pottera v němčině a docela jsem tomu rozuměla. Dala jsem si závod v běhu s jednou holkou a vyhrála. Po návratu do Česka jsem se cítila, jako by můj plamen svíčky zhasl, prostě bez smyslu života. Teď když je všemu konec, tak je mi to líto a cítím se jako bych přišla o něco důležitého. Jelikož trávit nonstop tolik času s jedním člověkem, znamenalo, že mi přirostl k srdci a teď už ho nejspíš nikdy neuvidím, což je na tom to smutné. Při jejich odjezdu jsem brečela, jediná a nestydím se za to.
Moje rada je ať uvažujete nad partnerem holkou i klukem, může vás to příjemně překvapit. Bude to znít blbě, ale dejte si kávu a zmrzlinu a nechte je to zaplatit stejně vám udělají to samé, tak proč toho nevyužít. Nepijte německé pivo, není dobrý, zlatá plzeň či kozlík. Užívejte si každou minutu. Udělejte si předem seznam všech věcí, co si sbalit anebo si pořiďte kamaráda co vám ho pošle (já jsem byla ta kamarádka a zachránila holky před balením). Mějte přehled nad programem, vyplatí se to. Schovejte si něco na památku třeba vstupenku do muzea anebo si nechte něco nakreslit do památníčku.