Polévka nalitá v hlubokém talíři,
jezero pískem zkalené.
Pohnutím lžíce, hladina zavíří,
na povrch vyplave kousíček kořene.

Mojžíš a Ježíš toho mají dost společného. Hlavně tedy, pokud jsou fakta vytržená z kontextu...

V posledních dnech se v médiích objevilo několik úvah, ohlédnutí za rokem plným nejistot a jakési snahy o udržení zaběhlého systému a po několika rozhovorech s mými vrstevníky - studenty našeho gymnázia, a také bývalými studenty jsem dospěla k závěru, že pokusit se o jakousi reflexi po téměř dvou letech střídání distanční a prezenční výuky by nemuselo být vůbec od věci. Pokud bychom se měli na pandemií jako takovou podívat trochu s odstupem, jistě bychom řekli, že je to jistá šance na změnu českého školství. Ale opravdu tato změna probíhá? A jak to vnímáme my, studenti? Uvědomuji si, že se tímto textem pouštím na velmi tenký led a že si jej možná (a snad) přečtou i někteří učitelé, ale osobně tuto úvahu vnímám jako více než potřebnou.

Vzhledem k tomu, jak se současná pandemická situace vyvíjí a mnoho lidí neprožívá zrovna lehké chvíle, napadlo mě, že udělám rozhovor s uznávaným knězem, vysokoškolským učitelem, a sociologem Tomášem Halíkem. Už nějakou dobu pana Halíka sleduji na YouTube a velmi mě zaujalo, jak zajímavě mluví na téma krize, které je v současnosti velmi aktuální.

Novým šéfredaktorem byl ze třech kandidátů zvolen Jakub Šimek! Šéfredaktorka Barbora Kůtová tak odchází po více než dvou a čtvrt roce vlády do maturitní a přijímačkové penze a pro Grafomana tak začíná zcela nová etapa. Ať žije nový šéfredaktor!

   Ráno. Jen jeden z dalších mlhavých, oči hedvábným šátkem zahalujících, dní, jež se před námi jen zlehka obnažují a s notnou dávkou obezřetnosti odkrývají další tah na pomalu zasychajícím plátně. Zahleděl jsem se na své dlaně, pokryté posledními zbytky barev ze včerejšího večera. Dříve bych k jejich odstranění použil mnohem více mýdla, ale teď už se o to ani nepokouším.

Naše strakonické gymnázium je plné mladých talentů ve všech oblastí. Já jsem se rozhodla, že vám jednoho takového studenta přiblížím. Je jím hokejový rozhodčí Ondřej Tuháček. Svou kariéru započal už v raném věku jako hráč HC Strakonice. Zlom nastal v jeho čtrnácti letech, kdy se rozhodl do hry zapojit takzvaně „z druhé strany“ a začal se věnovat dráze rozhodčího. Po složení rozhodcovských zkoušek se stal nejmladším sudím v celé České republice. Ondra nezahálel, už po pár letech nabral cenné zkušenosti, a dokonce měl tu možnost rozhodovat o několika velice důležitých utkáních v krajské lize. A dnes ve svých osmnácti zasahuje do vývoje zápasů 2. české hokejové ligy. Pojďme tedy zjistit více od něho samotného.

Každý rok ‒ no, ten minulý úplně ne ‒ skoro každý rok pořádá vlachovobřezská ZUMŠ nějaký záživný program na oživení výuky hudebního semináře. A jsme zváni i my, kteří na seminář nechodíme kvůli dojíždění (Tedy většina, některým bylo řečeno, že to pro žáky s individuálním studiem není. Pokud toto dotyčný čte, ví, že mluvím o něm.) Dva roky zpátky jsme navštívili ateliéry na Barrandově, letos Národní divadlo. Ne ale za účelem představení, nýbrž tvůrčí dílnu Po stopách Národního divadla.