Novým šéfredaktorem byl ze třech kandidátů zvolen Jakub Šimek! Šéfredaktorka Barbora Kůtová tak odchází po více než dvou a čtvrt roce vlády do maturitní a přijímačkové penze a pro Grafomana tak začíná zcela nová etapa. Ať žije nový šéfredaktor!

   Ráno. Jen jeden z dalších mlhavých, oči hedvábným šátkem zahalujících, dní, jež se před námi jen zlehka obnažují a s notnou dávkou obezřetnosti odkrývají další tah na pomalu zasychajícím plátně. Zahleděl jsem se na své dlaně, pokryté posledními zbytky barev ze včerejšího večera. Dříve bych k jejich odstranění použil mnohem více mýdla, ale teď už se o to ani nepokouším.

Naše strakonické gymnázium je plné mladých talentů ve všech oblastí. Já jsem se rozhodla, že vám jednoho takového studenta přiblížím. Je jím hokejový rozhodčí Ondřej Tuháček. Svou kariéru započal už v raném věku jako hráč HC Strakonice. Zlom nastal v jeho čtrnácti letech, kdy se rozhodl do hry zapojit takzvaně „z druhé strany“ a začal se věnovat dráze rozhodčího. Po složení rozhodcovských zkoušek se stal nejmladším sudím v celé České republice. Ondra nezahálel, už po pár letech nabral cenné zkušenosti, a dokonce měl tu možnost rozhodovat o několika velice důležitých utkáních v krajské lize. A dnes ve svých osmnácti zasahuje do vývoje zápasů 2. české hokejové ligy. Pojďme tedy zjistit více od něho samotného.

Každý rok ‒ no, ten minulý úplně ne ‒ skoro každý rok pořádá vlachovobřezská ZUMŠ nějaký záživný program na oživení výuky hudebního semináře. A jsme zváni i my, kteří na seminář nechodíme kvůli dojíždění (Tedy většina, některým bylo řečeno, že to pro žáky s individuálním studiem není. Pokud toto dotyčný čte, ví, že mluvím o něm.) Dva roky zpátky jsme navštívili ateliéry na Barrandově, letos Národní divadlo. Ne ale za účelem představení, nýbrž tvůrčí dílnu Po stopách Národního divadla.

Za mnoho let, jednoho slunného odpoledne, předám svým vnoučatům poznatky z tohoto úžasného zážitku. Ale to předbíhám, nejdřív se pojďme podívat na to, co se tehdy v našem školním klubu odehrálo.

    „Jmenuji se Eva Křivancová a studuji 3. rokem na 1. LF UK. Každý rok pořádáme se Spolkem mediků českých mikulášskou nadílku dětem, které musí trávit tento den v nemocnici. Vybíráme tedy pro ně dárky - především plyšáky - nejen mezi studenty VŠ, ale snažíme se pokaždé oslovit i nějakou jinou školu, aby plyšáčků bylo dost. Tentokrát se obracím na gymnázium, jehož jsem absolventkou a doufám, že se i ve Strakonicích najdou ti, kteří by rádi udělali radost. Všem takovým předem děkuji.“

Hned dva dny po začátku Sametové revoluce vzniklo v pražských ulicích Občanské fórum. Ale pozor, nebyla to strana. Strany jsou totiž pro straníky, OF je pro všechny, jak sami prohlašovali. V rámci politického klimatu doby toto motto dávalo smysl, protože slovo „strana“ bylo v hlavách lidí spojeno se 40 lety totality. Právě v momentu, kdy se decentralizované hnutí začalo vymezovat a stávalo se partají v klasickém slova smyslu, začalo umírat.

    Svoboda, bez svobody, ke svobodě… se svobodou. Co vlastně ale slovo ,,svoboda“ znamená? Není už v dnešní době natolik obtěžkané, že se stalo jen prázdným heslem? A má smysl slavit 17. listopad?