Křičící hodiny,
jinak ohlušující ticho.
Po zdech chodí stíny koček
a na dubový schody se snáší prach
ledabyle,
s leností usedá
hebký sníh.
Jen ten čas
ne a ne spát.
...
Cukr
se sype
oslaď si život
ten není
nikdy dost
sladkej
...
Stojím v zapadlé rokli.
Cítím moře zpívat,
volat
a natahovat ruce
po svobodě.
Vlnky volnosti
odvály,
stromy svými kořeny
teď hladí půdu.
Život.
Smrt.
Je to jedno.
Moře v rokli
a rokle v moře.
Jen vítr
si ví rady
s pomíjivostí.