Slunce dnes hřálo víc než obvykle. Od dopoledne jsem cítil, jak se mi obličej pomalu zbarvoval do červena. Určitě teď vypadám jako rajče. Rajče s tělem člověka. Komická představa. Hmm… člověka. Po měsících cesty jsem dočista zapomněl, jak takový člověk vypadá. Na zrcadlo v takto opuštěné krajině jen tak nenarazíte. A když už najdete aspoň studánku, nabíráte dlaněmi vodu a svého odrazu si vůbec nevšímáte.

    Něco končí, něco začíná. Když jsme se před rokem touto dobou chystali na vánoční turnaj a domlouvali se s kamarády na prázdniny, ani nás nenapadlo, že zanedlouho se nám náš svět obrátí vzhůru nohama. Ze dne na den se vše změnilo. Když jsme chvíli před březnovým zavřením škol vydávali rozhovor s obyvatelkou Lombardie, netušili jsme, že se něco podobného bude zanedlouho odehrávat i u nás. Připadalo nám to jako něco vzdáleného, něco, co se tady nikdy stát nemůže a nás se netýká. Jak moc jsme se zase mýlili. 

    Jakpak jste si užili včerejší večer? Neodnesli Vás náhodou čerti s sebou do pekla? Jak totiž většina z vás určitě ví, včera konečně nastal onen den, kdy je naše celoroční chování každoročně zhodnoceno a podle zásluh odměněno. A co Vy? Prošly jste zkouškou? A protože i my jsme se naladily na mikulášskou náladu, rozhodly jsme se, že si o tom našem Mikuláši něco zjistíme. Věděli jste třeba, že existuje i obdoba Mikuláše, avšak v ženském provedení? Věřte nebo ne, ale tu byste určitě potkat nechtěli… Ale nebudeme předbíhat, a proto si nejdříve řekneme, kde se vlastně tato tradice vzala.

    V dnešních časech, kdy nám internet slouží jako primární a častokrát i jediný zdroj komunikace, je velmi obtížné si fungování bez jeho přítomnosti představit. Dokonce se stalo naším závazkem a povinností býti stále připojeni. Pro psychiku to mimo jiné znamená, že se nám potenciální mamut přesunul do virtuálního světa. Při stresových situacích je běžné, že naše tělo reaguje, tedy adrenalin stoupá, máme podvědomý pocit ohrožení života a vše nám říká, že by bylo nejlepší utéct. Dříve, tedy vážně hodně dávno, když lidé utíkali například před oním mamutem, pomohlo jim toto fyzické vypětí k záchraně života. Naše běžné hrozby jsou však častokrát statické, tedy zkoušky, testy, účty,... A před těmi povětšinou utéci tak úplně nepomůže a v danou chvíli to dost možná ani nejde. Stane se tak snadno, že se nám udělá zle. Při sociálním distancovaní toto schéma nabírá ještě větší absurditu, jelikož jsou všechny hrozby v online prostoru, což dokáže být pěkně matoucí. Jediným únikem je tak možná paradoxně právě realita, protože jestli má virtuální mamut nějakou výhodu, tak snad jen tu, že jde vypnout.

     Před pár týdny jsem se začala hlouběji zajímat o problematiku drog – o vznik drogové závislosti, jejich užívání a následné léčení. Na toto téma existuje mnoho literatury, přednášek a životních příběhů. Mně byl nejbližší spisovatel a lékař Gabor Maté, takže jestli budete souznit s názory, které tu dnes předestřu, víte, odkud jsem čerpala.

Počínaje dneškem začínají vycházet na našich stránkách komiksy od naší nové ilustrátorky Nely Vavříkové. Takže se jistě máte na co těšit!