24. února 2022 zahájil ruský prezident Vladimir Putin "speciální vojenskou operaci" (čtěte jako invazi) na Ukrajinu. Kvůli tomu musely miliony Ukrajinců opustit své domovy a jen s málem utéct na západ země nebo do zahraničí. Mezi nimi jsou i patnáctiletá Líza z Chmelnické oblasti a sedmnáctiletá Bohdana z Kyjeva.
Proč jsi přijela z Ukrajiny právě do Čech?
Líza: Kvůli tomu, že naše město začali bombardovat mezi prvními, protože je tam největší letiště na Ukrajině, jsme museli někam odjet. V České republice máme příbuzné, proto jsme přijeli právě sem do Strakonic, kde naši příbuzní bydlí.
Bohdana: Protože zde žijí moji příbuzní a bylo to první místo, na které jsem pomyslila.
Líbí se ti v Česku?
Líza: Ano, velmi.
Bohdana: Líbí se mi v Česku. Líbí se mi tady lidé, příroda i architektura, ale stejně mě to táhne domů.
Máš nějaké příbuzné nebo kamarády z Ruska? Pokud ano, jak reagovali na ruskou invazi na Ukrajinu?
Líza: Ano. Oni podporují Ukrajinu a jsou proti Putinovi.
Bohdana: Mám příbuzné i kamarády z Ruska. Všichni mi začali psát, ptali se jak jsme na tom. Někteří z nich už tam ale žijí tak dlouho, že mi nevěří. Když jsem seděla v úkrytu a venku stříleli, moje teta mi psala, že až skončí válka, uvidí se, kdo na koho střílel. Lidé v Rusku na to mají různé názory, ale většina lidí nás podporuje.
Učíš se český jazyk na kurzech tady na gymnáziu. Co je pro tebe na učení češtiny nejtěžší?
Líza: Nejsložitější jsou pro mě čárky. Gramatika není moc složitá, protože se podobá ukrajinské gramatice.
Bohdana: Nejtěžší je pro mě výslovnost a zakončení slov – tvrdé nebo měkké i.
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi vzdělávacím systémem na Ukrajině a v Česku?
Líza: U nás nemáme na oběd vymezenou celou vyučovací hodinu, ale jen velkou přestávku. Také myslím, že máme víc hodin. Učíme se víc matematiku, ale není u nás kladen tak velký důraz na jazyky. Základní škola trvá 9 let jako tady, ale střední škola jen 2 roky místo 4. Příští školní rok je na Ukrajině můj poslední rok na střední škole, a proto se plánuji vrátit na Ukrajinu a dokončit tam střední školu. Pak možná nastoupím na univerzitu v Česku.
Bohdana: Máme víc vyučovacích hodin denně a celkově je zátěž na studenty větší. Něco se učíme více dopodrobna, něco jen tak okrajově. Proto ten rozdíl není velký, ale liší se přístup.
Plánuješ se po skončení války vrátit na Ukrajinu?
Líza: Ano, plánuji.
Bohdana: Myslím, že ano, ale co se týká vzdělání, to je zajímavá otázka, protože na univerzitě nejspíš budu studovat tady a pak se určitě vrátím na Ukrajinu žít a pracovat.
Změnil se vlivem současné situace nějak tvůj pohled na život?
Líza: Ano. Začala jsem si více vážit každé chvíle, protože v momentě můžu všechno ztratit. Proto jsem si začala více cenit mého života.
Bohdana: Já si myslím, že se u všech úplně změnil. Na sobě jsem si všimla, že jsem po tom všem ztratila pocit strachu a už se nebojím vůbec ničeho. Začala jsem si vážit každého okamžiku. Můžu jít po ulici a kochat se cestou, protože už ji neuvidím v takovém stavu, jako je teď. Po takovýchto událostech si začneš více vážit každého okamžiku, všeho, co kolem sebe vidíš a všech lidí, kteří s tebou jsou.