11. května 2014

Znovu

Napsala Alžběta Poskočilová

Znovu čekám

(zas rudý zápěstí)

kdy zmáčeným křikem bouřka zalátá

(v žilách se taví moje podstata)

tyhle průrvy v duševním kraji

(krásno a dobro zanikají)

a smyje to co bolí

(se všemi protipóly)

nebo ať radši prostě

zůstanou trčet ven

(protože tak je to

v životě

fér)