Znovu čekám
(zas rudý zápěstí)
kdy zmáčeným křikem bouřka zalátá
(v žilách se taví moje podstata)
tyhle průrvy v duševním kraji
(krásno a dobro zanikají)
a smyje to co bolí
(se všemi protipóly)
nebo ať radši prostě
zůstanou trčet ven
(protože tak je to
v životě
fér)