Přelom let 1949 a 1950. V obci Číhošť se zrodila jedna z dosud nevyřešených záležitostí té doby. Do tenkrát velice napjaté situace, pro komunisty kladně rozehrané hry, vstupuje pro někoho zázrak, pro někoho pouhá událost a pro někoho laciný podvrh.
Při mši svaté o třetí adventní neděli 11. prosince 1949 v kostele Nanebevzetí Panny Marie se během kázání místního faráře Josefa Toufara (na fotografii) několikrát pohnul asi půl metru vysoký kříž.
Připevněný nad svatostánkem na hlavním oltáři zůstal následně zkroucen k místu kazatelny, kde stál právě tehdy kázající páter Toufar. Svědků, kteří tento nevysvětlitelný jev viděli, čítalo dvacet. Samotný farář, který o tom neměl ani nejmenší potuchy, se o jevu dozvěděl až pár dní poté od svých farníků. Ten samý úkaz se měl údajně opakovat na Boží hod vánoční v době postní, kdy již P. Toufar bohužel nežil.
„(...) a tu ku konci kázání jsem pravil: Upr
ostřed vás stojí, kterého mnozí neznají, zde ve svatostánku je náš Spasitel. A při těch slovech jsem ukázal na oltář. A tu všichni, kteří se podívali směrem ruky, viděli, jak kříž na svatostánku se začal naklánět. Nejprve (když se díváš k oltáři) napravo, pak zase nalevo, zase zpět napravo a nalevo a pak se zastavil uprostřed, ale již se nedíval k hlavním dveřím, ale celý se natočil směrem na kazatelnu. Také se vychýlil dopředu tolik, že za normálního vychýlení se musí zhroutit. Vidělo to 19 lidí, vesměs dospělých, z nichž řada mužů, všichni úplně zdraví a normální. Kteří to viděli, pod přísahou to napsali do protokolu, a ti, kteří byli vyšetřováni od SNB, to četníkům potvrdili, že to nebyla ani sugesce, ani zrakový klam. Je vyloučen i magnetismus nebo elektřina, neboť svatostánek i kříž jsou úplně ze dřeva a ani světlo na oltáři nebylo. Všichni v tom vidí nějaký zvláštní, nadpřirozený úkaz, který se přirozeným způsobem nemůže vysvětlit.“ Toto pravil Josef Toufar o zázraku 11. ledna 1950.
„Asi tak vprostřed kázání ukázal pan farář na oltář, já jsem se tam podívala a viděla jsem, že se křížek asi dvakrát pohnul.“
Libuše Zmrhalová
„Dne 11. 12. 1949 ke konci kázání v kostele v Číhošti viděl jsem v době, kdy farář Toufar ukázal levou rukou ke svatostánku, jak se pohnul křížek, a myslím, že nejprve doleva, a to asi na 45 stupňů, pak se několikráte ještě zakýval a zůstal stát.”
Karel Krajanský
„Já jsem se v té chvíli podívala na oltář, pan farář učinil tato slova: ,Zde ve svatostánku je náš Spasitel,’ a v té chvíli jsem viděla, jak křížek se vychýlil doprava a pak doleva, pak zase doprava a zase doleva a potom zůstal stát.”
Marie Rosičková
Toto místo se stalo jedním z nejznámějších poutních míst Čech, což se zdaleka nehodilo tehdy vládnoucí straně, která v té době usilovně bojovala proti církvi. Možná chytří a mazaní komunisté využili známý komunistický „aparát“ (prezidenta Gottwalda, ministry Kopeckého a Čepičku), aby tento pro někoho zázrak označil za pouhý laikem zhotovený laciný podvrh. Pošpinili tak jméno nejen faráře Toufara, ale i svého nebezpečného nepřítele – katolické církve. Josef Toufar byl komunisty donucen ke křivému svědectví. Nakonec vypovídal tak, že se kříž hýbal jenom díky jeho vynalézavosti; k zázraku měl použít gumu a pérka. Tím se snažili dokázat, že celá katolická církev a všechno s ní spojené je pouhá fraška. Faráře z malé obce následně potupně předvedli před celý zmanipulovaný národ a v komunisty vykonstruovaném soudním procesu měl být obviněn za lhaní, podvádění a neposlušnost.
28. ledna 1950 ve večerních hodinách unesla p. Josefa Toufara z číhošťské fary do valdického vězení tajná státní bezpečnost. Nedlouho poté měl být brutálními způsoby vyslýchán speciální Instruktážní skupinou Státní bezpečnosti, jež čítala sedm členů. Ovšem stalo se něco nečekaného. Komunistická vynalézavost nestačila na to, aby sestrojila stejný podvodný mechanismus, který měl Toufar údajně použít. Technikům z StB to nechtělo „klapnout“. V tu chvíli ukázali Čechům, že farář Toufar říkal pravdu. Přesto byl poté čtyři týdny v kuse sadisticky ubíjen a mučen.
V den druhého výr
očí komunistického puče, 25. února 1950, okolo deváté hodiny večerní Josef Toufar umírá po operaci ve Státním sanatoriu v Praze. Jeho komunisty zohavené tělo bylo následně pitváno a bez svědků zahrabáno do hromadného hrobu v Praze. Jako by komunistům nestačilo zohavit tělo, znečistili Toufarovo jméno v připravovaném filmu Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení (1950).
„Pacient byl nahý, protože mám před očima dodnes celé jeho tělo. Viděl jsem, že je pokryto modřinami velikosti tak za polovic dlaně. Na prsou, na břiše, na nohách, na pažích... všude. Neostýchám se použít slova vražda!“
vedoucí lékař MUDr. František Maurer
V lékařské zprávě bychom však našli skutečnou příčinu úmrtí – prasklý žaludeční vřed. Teprve v roce 1954, o čtyři roky později, se jeho neteř Marie Pospíšilová dozvídá o smrti milovaného strýce.
Nemám slov, kterými bych mohla jakýmkoliv způsobem vyjádřit svůj odpor ke komunismu. Je zavrženíhodné takhle zacházet s lidmi, a o to více nechápu ty, kteří i přes nespočet takovýchto zločinů dodnes obdivují komunisty. Nevidím zde žádné hrdinství, žádnou chrabrost, nýbrž ubohost, pošetilost, podlost. Hluboce smekám před Josefem Toufarem, před tím, co neskutečného a brutálního musel zažít. Čemu všemu byl vystavován... Ale ani na okamžik neztratil svou víru. Myslím, že právě jeho silná víra ho dokázala držet „nad vodou“ a dokázala ho přimět postavit se všem urážkám čelem. Ještě jednou řeknu, že ho obdivuji, a doufám, že v budoucnu potkám někoho podobného. Někoho, kdo se nebojí vyslovit názor, kdo se nebojí stát si za svým a někoho, kdo věří. Podle mého by právě příběh faráře Toufara měl znát naprosto každý, protože může být pro všechny z nás vzorem a ponaučením.
Josef Toufar, jeho odvážnost a statečnost se stala inspirací pro mnohé z nás. Miloš Doležal sepsal nádhernou knihu Jako bychom dnes zemřít měli, právě na počest pátera Josefa Toufara, kde popisuje jeho život a boj.Tuto knihu vám vřele doporučuji. Bylo mi neskutečnou ctí sepsat článek právě o tomto muži!
(Zdroje: lidovky.cz, zpravy.idnes.cz, joseftoufar.cz;
zdroje obrázků: oulicky.blog.idnes.cz, zpravy.idnes.cz, www.katyd.cz, art.ihned.cz.)