Když byla v roce 2015 znov
u objevena Přádelna Na Dubovci, možná by málokoho napadlo, že ve Fezkem políbených Strakonicích se nachází opuštěných objektů s potenciálem pořádat kulturní akce, či dostat nový život, mnohem více. Jednou další takovou je Ostrov 1415, který svůj boom zažil jen o něco málo později ve formě konání Pecha Kucha Night, mnoha hudebních koncertů různých žánrů, slam poetry, promítání a dalších zajímavých akcí. To vše se odehrávalo v dolním patře budovy, zatímco horní část byla opuštěná a jedinou společnost tvořili malíř Miloslav Brůha ve svém ateliéru a všudypřítomné dešťové kapky, kdykoli zapršelo. Postupně však rostla popularita bývalých továren, organizací s občanskou iniciativou, jakými jsou Sunshine Cabaret nebo Jsme Strakonice, a tak bylo na čase pokročit dál – právě i s opomenutým podkrovím.
Věci se daly do pohybu za podpory Města Strakonice, které nechalo opravit rozbitou střechu a prostor pronajalo zapsanému spolku s příznačným názvem Ostrov 1415, vzniklému za účelem jejího zkulturňování a následného udržení, který tvoří Aleš Koutenský, Jan Samec, Michaela Sýkorová, Martin Vadlejch a Josef Vejvoda. Troufám si tvrdit, že každý, kdo se kulturnímu životu ve Strakonicích vyloženě nevyhýbá, tato jména rozhodně neslyší prvně.
Je odpoledne 3. září a ulicí
Na Ostrově prochází jen pár dětí, které si krátí cestu do Tržní ulice. V dolním patře pracuje Martin Vadlejch ve své dřevařské dílně a Aleš Koutenský mi ukazuje nově pronajatou část, která je vevnitř mnohem větší, než by se dalo čekat. Vevnitř je prázdná – hlavně díky dobrovolníkům, kteří si ji sami vybourali za vidinou toho, co by tu jednou mohlo vzniknout. Místo se jim líbí díky svému geniu loci, které bývalá barvírna rozhodně má, ale také kvůli samotné myšlence toho, že si jednou nepronajmou obyčejnou kancelář, ale právě něco, na čem sami pracovali.
„Myšlenka toho, proč to tady vzniká, je, aby mladý lidi měli o důvod míň odcházet do velkých měst. Mladý lidi, který se bojí ze začátku dělat na vlastní triko – grafici, lidi v online marketingu, fotografové, prostě kreativci... Zároveň chceme, aby tu lidi zůstali a neodcházeli do velkých měst, kde budou jedni z mnoha. Chceme posbírat všechny lidi, kteří tu něco tvoří, a soustředit je na jedno místo. Do budoucnosti to bude výhoda, protože budou mít dodavatele a odběratele ve
vedlejší místnosti. A když tu tihle lidi nebudou, budou Strakonice pořád tovární město “ říká Aleš Koutenský.
Pokud vše půjde podle plánu – bez větších technických potíží v podobě problémů s kanalizací, vytápěním nebo stropy – mohl by být Ostrov 1415 na nejlepší cestě k mladým lidem. Nejen k freelancerům, které už nebaví pracovat po kavárnách, ale i k veřejnosti, fanouškům kulturních akcí. „Existuje studie od Zdeňka Hromádky a Josefa Habersbergera, která vypracovává, jakým směrem by se tahle městská část měla ubírat. A mluví se tu o divadelním sálu, kancelářích, sdílených kancelářích, rádiu, kavárně a takových věcech.“ Pokud tedy bude trvat podpora Rady města a nadšení dobrovolníků, odhaduje Aleš Koutenský realizační dobu asi na rok a půl.