NULL
Pakliže jste v úterý, v den státního svátku připomínajícího sametovou revoluci, nesledovali projev prezidenta Zemana na pražském Albertově, přišli jste vskutku o hodně. Já bych se například nerozčílil, nestyděl se a necítil řadu dalších negativních emocí. O tom dnes stručně a krátce.
- listopad se vždy nesl ve znamení pietních a vzpomínkových akcí, projevů souvisejících s tímto významným datem v české i slovenské historii. Bohužel následkem nedávných, ale i v kontextu dlouhodobých událostí se z tohoto svátku stala příležitost otevřít dveře tématům, které poslední dobou hýbou světem, rozdělují Evropu na dva tábory a vyvolávají silné emoce. Tématům, jež se v takovýto den dle mého nesluší rozebírat.
Vše začalo již v první polovině onoho dne, kdy nebyli studenti pražských fakult vpuštěni k pamětní desce, která připomíná zásluhy studentstva. Očividně kvůli očekávánému projevu Miloše Zemana a demonstraci na podporu prezidenta republiky a kvůli tomu zavedeným bezpečnostním opatřením. Důvod? Těžko říct. Jeden z příslušníků ochranky odmítl jakýmkoliv způsobem komentovat nastalý postup a jednoduše odešel. Přípomíná mi to některé hodiny dějepisu. A to mě děsí.
Přesuneme se k samotnému projevu Miloše Zemana.
„A to úplně nejstrašnější označení se jmenuje ,opinion makers', tedy tvůrci veřejného mínění. Lidé, kteří se takto nazývají, pohrdají občany, domnívají se, že občané jsou něco jako plastelína nebo něco jako těsto, které je možné hníst do tvaru, který vyhovuje manipulujícímu. A my nejsme těsto, my nejsme plastelína. My všichni, kteří jsme se tady sešli, 
se snažíme myslet samostatně.“
Zemanovi příznivci nejsou plastelína. Zemanovi příznivci se nenechají manipulovat sluníčkáři, havlisty a fašisty! Nenechají se ovlivnit nikým, ani takovým člověkem, jakým je ten, který věří, že základy celé naší evropské a světově vyspělé civilizace byly položeny na lidských právech. Na něčem, o co jsme v historickém měřítku několika tisíciletí nesčetněkrát bojovali. A těstem nejsou ani ostatní přihlížející: extrémistická Pegida, Okamurovi obdivovatelé. Jaká to rozmanitost.
„...opačný názor nesmí být ve skutečně svobodné společnosti umlčován a označován různými nálepkami nebo dokonce nadávkami, jako je: extremisté, xenofobové, islamofobové, rasisté nebo fašisté. Nálepka či nadávka není argument a prokazuje pouze myšlenkovou nedostatečnost těch, kdo ji vyslovují.“
Pane prezidente, xenofob není nadávka, rasista není nálepka. Tato označení mají za cíl kategorizovat ty, kteří nedbají základních lidských hodnot. Protože přesně za tohle bojují jen politici a média, kteří chtějí vymývat mozky poctivých českých občanů. Zeman odmítl nazývat rasismus rasismem, xenofobii xenofobií.
„Když se ptám, co způsobuje migraci, pak vím, že velká většina těchto ilegálních migrantů jsou mladí, dobře živení muži. A já se ptám, proč tito muži nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu.“
A je to tu znovu. Byl užit doposud nejhojněji zmiňovaný argument. Pojďme opět použít lidskou logiku. Kdybyste věděli, že vás čeká nebezpečná cesta – cesta, která vás může stát život – cesta, jejíž cíl není jistý a nemusí být nikterak blyštivý – nešli byste jakožto ten nejsilnější rodinný příslušník v přední linii a nesnažili se předpřipravit půdu pro své blízké, pro něž chcete největší jistoty? Já bych to udělal.
Nemohu si v neposlední řadě dovolit nezmínit naprosto geniální sled záběrů, který se povedl prezidentu republiky a České televizi, jež projev vysílala v přímém přenosu. Na pár sekund se v televizi objevil záběr do davu, v němž si nešlo nevšimnout muže, který vyjadřoval souhlas se Zemanovými slovy již ikonickou červenou kartou, načež byl částečně fyzicky a slovně napaden přihlížejícími a nakonec vyveden všudypřítomnou policií. Téměř okamžitě poté začíná Zeman apelovat na svobodu projevu. Kde to žijeme? Zřejmě v demokracii.
Prosím, zapněte si občas Českou televizi místo Novy. Přečtete si Hospodářské noviny nebo Respekt místo pochybných internetových periodik. Chci faktickou diskusi, žádné plytké a hlasité pokřikování davu.
Stydím se za někoho, kdo má v sobě dostatek kuráže a ignorance, aby stál na pódiu s lidmi, jako je například pan Konvička. Stydím se za někoho, kdo nerespektuje práva a povinnosti svého úřadu, kdo podporuje nehumánní a komunistická státní zřízení, kdo je přímou spojkou Kremlu.
Stydím se za svého prezidenta.
Tomáš Pacovský
(Zdroje obrázků: nazory.ihned.cz, domaci.eurozpravy.cz)