Za černými střepy
světem a kouřovou clonou
zahrabaný v písku zvaném polštáře
zjišťuji že „lepší“ je iluzí (pro mě novou)
s jejíž podstatou chci zůstat za dobře
Snažím se v tom najít
aspoň smysl
Sesuvy myšlenek tu nikoho nevzrušují
Stěží si vzpomenu jak jsem klesl
ale nepoznám dobro
a kdo se čeho bojí
Nemysli si
mě ta depresivnost nebaví
Nerad jsem pro známé cvok – duševní masochista
Nejspíš jsem jen vlastní formou zábavy
Čekám na smrt
záležitost
co je ještě jistá