NULL
„Tak už sis poslala někam tu přihlášku?“ „A jaký že ty obory tam mají?“ „Zítra test na 80 stránek látky.“ „Máte se učit průběžně.“ „Vždyť je teprve konec února, to vás ještě nemůžu nechat na pokoji.“ „Já už mám náhodou hotových 15 otázek!“
Prosím, už dost!
Je to všude. Prosakuje to skrz stěny, proplouvá to vzduchem a pohlcuje vše, co projeví jen trochu odporu. A mě to pohltilo taky. Opravdu mi začíná chybět optimismus v přítomnosti a stav zřejmě ještě nějakou dobu přetrvá.
„Tak už sis podala tu přihlášku? A jaký že obory tam mají? Co že se to vlastně budeš učit?“ Dnes a denně slyším pořád to samé. Sakra, vždyť je ještě měsíc čas, říkám si na začátku února. Dni běží. Procházím stránky vysokých škol. Napadá mě jen, že se na to zřejmě vybodnu, protože vyznat se v naprosto nepřehledných seznamech informací, které jsou stejně k ničemu, to by snad nedokázal ani trénovaný odborník. Chci se dozvědět něco o uplatnění po vystudování podivně pojmenovaného oboru, ale dočítám se jen o „uplatnění ve veřejné správě“. Nic víc, nic méně. Konkrétnost příkladů prostě a jednoduše chybí. Tak jak se mám rozhodnout, kam si poslat přihlášku? Prosím, už se mě na to neptejte!
„Zítra test! Máte se učit průběžně!“ Jo, klidně přestanu spát úplně, ale nejsem si jistá, jak dlouho se to dá zvládat. Hlava se mi asi rozletí, vypadám, jako kdybych byla už tak měsíc po smrti, a sypou se mi na hlavu mraky věcí, v nichž se pomalu začínám ztrácet. Záplava papírů s poznámkami, sešity, učebnice, litry kafe a výsledek nikde. Hlavně se zakousnout a vydržet!
„Konec února? Máte ještě dva měsíce, to vás začnu šetřit až… až někdy jindy.“ Jo, jasně, ale pak se po mně nevozte, že mám čtyřky. Na shledanou.
„Já už mám náhodou hotových 15 maturitních otázek a docela už to i umím. Jak to, že toho máš tak málo?“ Já ne a vadí to? Každý má své tempo a to, že si poctivě nedatluju otázky do počítače a neležím v nich, ještě neznamená, že se nepřipravuji k maturitě. Tak mi prosím nemluv do mé chaotické strategie. Děkuji.
Možná jsem trošku moc negativní, ale momentálně mi nic jiného nezbývá. Nezlobte se na mě. Třeba existuje univerzální návod, jak se z návalu informací a požadavků nezbláznit, ale já ho ještě neobjevila. Tak uvidíme, jak tohle dopadne. Hodně štěstí všem.
Simona Blažková
(Zdroj obrázku: alibris.com)