Do lesa
jdi do lesa
jdi tak daleko
až ztratíš
všechny cesty
z dohledu
a pak
zvedni oči
nejspíš se nestane nic
ale někdy není špatné
chvíli jen tak být
...
povzdechl si a volným krokem došel
až k bráně
zámek v objetí ledu
mnout a škubnout
a čekat
až začne
tát
voda na prstech
jež jsou čím dál chladnější
nezanechá stopy
přestože o nich víš
možná
se mu nechce dotýkat
chladného zámku
možná
že už je dávno jaro
a ten mráz
je tady navíc
a možná
jen vyhlíží čas spánku
který nepřišel
a místo něj
mu opět po prstech
klouže první kapka
...
Barvy
na plátně
zasychá olej
všichni vědí
že to je na dlouho
ale ty barvy!
na plátně
zasychá tvář
jemným štětcem namalovat unavené oči
a pak hledat na polici pařížskou modř,
protože ta je ze všech modří nejlepší
na platně
zasychá tvář
zamyšlená
a nebo taky
jenom čeká