NULL
Přestože pana Žílu už jsme zmínili v medailonku, cítím potřebu rozepsati se o tomto démonickém maskotu Gymnasia Strakonice trochu šířeji. Ne snad, že by svou důležitostí převyšoval ostatní zde oceněné kantory, spíše proto, že o jeho životě se toho ví velmi málo a těžko rozpoznat, co je pravda a co bylo přibásněno v báchorkách mechem porostlých kmetů.
Už jen datum jeho narození je sporné, stejně jako doba studentského mládí. Z tvrzení jistého Adolfa Brádka se můžeme dozvědět, že Vojtěch Žíla byl jeden z jeho spolužáků, s kterými bránil na barikádách Prahu při Svatodušních bouřích v roce 1848.
Toto vyjádření je ale nepravděpodobné z toho důvodu, že v době celoevropské revoluce se pan Žíla pravděpodobně pohyboval na Novém kontinentě, již jako výrazná osobnost v biologických kruzích. Svědčí o tom především zápisek britského cestovatele a novináře Johna Rownlandse, který na přelomu století pořizoval v Americe rozhovory se zbylými indiány. Ve svém zápisníku zaznamenal vyjádření indiána Taklatanungy:
„Ina yirra tot Young foung facha tu zmrzka coyome Vojtunga Zila hot tu unzere klaka zujechung. Vojtunga poziczal hóra zmrzka unzere klaka bo Soncna harcung kak svinja. Vojtunga enorm shaman undo betelne borrec. Era zvost forung yirras tu unzere klaka Era eduka sig hóra kuns hash kuchen undo unz poziczen taiem. Unz taiem met unz hóra ador hash – Pampefoxung“
Indián zde mluví o tom, že mezi ně přišel jistý „velký šaman“ jménem Vojtunga Zila (!) a jako dárek přinesl zmrzlinu, slunce totiž „velmi pálilo.“ Indián rovněž ví (zřejmě od Vojtungy), že se to stalo v roce, kdy si Američan W. Young nechává patentovat historicky první stroj na výrobu zmrzliny. Tento vynález přišel na světlo světa právě v roce 1848. „Cizinec“ u nich po léta zůstává a učí se různá umění s rostlinami. Protože si jej indiáni váží („...enorm shaman undo betelne borrec…“), sdělí mu tajemství své posvátné rostliny – pampelišky...
Když se šaman Žíla vrací do Evropy (oklikou přes Austrálii), pomalu se schyluje ke konfliktu, který vstoupí do dějin jako první světová válka. Pan Žíla, již několik desetiletí v nejlepších letech, se rozhodl zapojit se. Jako mnozí řešil problém, zda bojovat na straně mocnářství, nebo na straně „zběhlých“ legionářů. Pro vyšší efektivitu práce se rozhodl, že stihne obojí. Podle toho, která strana zrovna prohrávala, vypomáhal, kde bylo třeba. Pan učitel Hruška, který bojoval v legionářském pluku Jana Husa, vzpomíná, že byl Žíla mezi vojáky na obou stranách oblíbený bard.
Období první republiky se pro něj neslo v idylické atmosféře schůzek úterníků (užší skupina přátel TGM), to ale přerval záhy nastupující druhý světový konflikt, který se Žíla rozhodl řešit z pozice politika.
V diplomatických kruzích ohromoval svou hrou na housle. Spolu s Janem Masarykem, který měl jako famózní klavírista stejnou diplomatickou taktiku, dokonce založili duo Dent-de-lion, s kterým udělali velké turné po večírcích evropských hodnostářů.
Politické prostředí ho ale natolik znechutilo, že se po druhé světové válce přiklonil k názoru, že všechny humanitní vědy jsou pavědy. Dobře si spočítal, že v nové Evropě se uchytí spíše jako matematik. Uznal, že už je muž zralý velkých rozhodnutí a tak si uvědomil, že je čas splnit si svůj životní sen – učit na Gymnasiu Strakonice. Dostat se sem ale nebylo ani v té době jednoduché. Nejprve musel přijmout místo školního šotka, ježto mu postoupil do důchodu se ubírající skřítek Tydlifáš. Práce to nebyla jednoduchá, ale zalíbila se mu natolik, že přestože již v roce 1974 povýšil na post učitele matematiky a fyziky, vykonává ji dodnes.
Letos ale pan Žíla odchází do zaslouženého důchodu. Půjde-li tato osobnost konečně na odpočinek, nebo bude-li se dále zajímat o vědu, kdo ví... Víme jen, že život pana Žíly je ve skutečnosti mnohem pestřejší a zajímavější, než bylo popsáno v tomto rádoby mystifikačním článku, a přejeme, aby takový nepřestával být ještě další století
J. X. Kšanda