NULL
Vysoká je vysoká a Praha je Praha. Čtěte, abyste věděli, na co se máte těšit.
Kulturní šok
Ano, přiznávám to, jsem regulérní pražská náplava. V Praze jsem zatím strávila tři dny a dnes jsem se vrátila do Blatné. Blatná je malé městečko v jižních Čechách, jehož populace čítá něco mezi sedmi až osmi tisíci obyvateli. Počet obyvatel se nepřiměřeně zvyšuje hlavně v letních měsících, kdy Pražáci berou náš zapadákov a přilehlé supermarkety útokem. Tváří se při tom, jako by jim to u nás celé patřilo, a odvažují se ucpat naše náměstíčko svými nablýskanými mercedesy. Během zimy má Blatná těch sedm tisíc obyvatel. Z toho jsem se 4 tisíci příbuzná a s 2 tisíci chodím o víkendech pít. Zbylý tisíc sestává z lidí, kteří jsou přátelé mých přátel. Všechny tyto lidi potkávám běžně na ulici. Některé z nich poznám a zdravím je, některé z nich poznám, ale raději je nezdravím. Když zrovna nemám na nose brýle, nepoznám nikoho a docela mi to vyhovuje.Takže jsem dnes po návratu z našeho hlavního města zažila kulturní šok. Na ulici nebyli žádní lidé, nepohlcoval mě rozzuřený dav rozzuřených Pražáků, který by mě chtěl ušlapat. Nemusela jsem uskakovat před šílenými řidiči, protože po silnicích nejezdila žádná auta. Na přechodu pro chodce jsem nemusela čekat na zelenou, neboť jsem přechodu nemusela užít vůbec. Nemusela jsem dobíhat tramvaj číslo 177 a 193. Nemusela jsem sestupovat do podzemí a hledat metro. Neodjela jsem metrem na druhou stranu a nemusela jsem se vracet zpátky. Byla jsem v Blatné. V naší Blatné, kde hned všichni věděli, že jsem doma.
Kateřina Vejvodová