Byla noc. Hvězdy na obloze zářily a měsíc se v úplňku usmíval na děsivý oceán. Na pláži bylo úplné ticho, až na ševelení palem, které lemovaly pobřeží, a na šumění vln, narážejících na písečné dno. Ona seděla v písku, vítr jí cuchal černé vlasy a vlny jí smáčely chodidla až po kotníky. Cítila vůni oceánu a připomnělo jí to její matku, která vždy tolik milovala trávit dny u moře se svou dcerou, její úsměv, její velké modré oči, které tiše skrývaly tolik bolesti. Ale její matka už nikdy moře neuvidí. Oči se jí nad vzdálenými vzpomínkami zalily slzami, které jí stékaly po obličeji a zanechávaly za sebou mokrou cestičku na tvářích a slanou pachuť v ústech. Oceán jí od té nešťastné noci nepřinášel nic než bolest. Hubené prsty zaryla do studeného písku, byla naštvaná. Na matku, že vzdala svůj život dříve, než měla, na otce, že to po její smrti nezvládl a opustil ji, a hlavně na sebe za to, že jim to vyčítala.
Lehla si na záda a pozorovala hvězdy, tmu a vesmír za nimi. Fascinoval ji, byl obrovský, ale při tom byli všichni lidé spojeni, jako hvězdy, osamělé nádherné duše putující a hledající nitky, které je dovedou tam, kam patří, ale než jim dojde to, co je opravdu důležité, a než najdou správnou nitku, rozletí se na milion kousíčků, které nic nedokáže poskládat dohromady, a nakonec jejich život skončí. Její život teprve začal, ale ona se cítila, jako by již žila miliony let a nesla tíhu všech špatných rozhodnutí, které kdo udělal. Nechtěla skončit, něco, co pořádně nechápala, chtěla zjistit, jak chutná láska a štěstí, a byla si jistá, že se jí to povede, jen musí nechat minulost odejít a zavřít za ní dveře, zabednit okna a nikdy ji nepustit zpět, jinak ji to zničí. Postavila se a oprášila své oblečení od písku. Z krku si odepnula teplý zlatý přívěsek, jedinou věc, která jí zbyla po tak milované matce, a naposledy se na něj zadívala. V jejích očích se zračil vztek, láska, bolest, ale hlavně zklamání. Sevřela jej v pravé ruce, kterou přiložila na srdce, a po chvíli ticha ho vší silou odhodila do černého oceánu. Byla noc. Hvězdy působily více chladně než kdy dříve a měsíc se pomalu ztrácel mezi mraky. Ona se pomalu vzdalovala za lepší budoucností, zanechávajíc za sebou mokré šlápoty v písku a zlatý přívěsek na dně oceánu.