Před dvěma dny, tedy 16. 4. 2020, tomu bylo přesně 131 let od narození Charlieho Chaplina. Buřinka, hůlka, výrazná mimika, groteska, scénář, režie, performance, hudba, politická satira, pacifismus,.. to vše bylo pro něj typické. Kde započala cesta „tuláka Charlieho“? Jak se stal masovým idolem s globálním přesahem? Kdo nesympatizoval s jeho politickými postoji?

    Charlie Chaplin, vlastním jménem Sir Charles Spencer Chaplin, se roku 1889 narodil do rodiny dvou nepříliš úspěšných herců z Londýna. Nedlouho po Charlesově narození jeho otec zemřel v důsledku cirhózy jater. Matka trpěla vážnou duševní poruchou. Proto musel Chaplin společně s třemi bratry nějaký čas vyrůstat v chudobinci.  Z tohoto důvodu chodil slavný komik do školy asi pouze 6 měsíců svého života. Už jako dítě vystřídal mnohé práce, například dělal otvírače dveří u lékaře či poslíčka. Poprvé se ocitl před publikem v pěti letech, když vystoupil místo maminky, které během večera odešel hlas. Získal angažmá v jednom z londýnských kabaretů, s kterým později vyjel do USA (předtím procestovali Evropu, dokonce snad byli i v Praze). Zde si ho roku 1913 všimli filmoví producenti z L.A., pro které natočil 35 krátkých grotesek a jeden delší snímek nesoucí název Making a Living, který se ale s přílišným úspěchem nesetkal. Od pokračování v jeho tvorbě ho to však neodradilo.

    Grotesky postupem času získávaly hlubší společenský přesah. Chaplin byl jedním z mála, komu se podařilo zpracovávat vážná témata a zároveň efektivně komunikovat s masovým publikem (viz film Kid). Velmi rychle si tak získával mnoho diváků. Své filmy vytvářel od námětu až po režii a ztvárnění hlavní role. Ve snímku „Moderní doba“ (1936) formou satirické komedie zachycuje a hlavně kritizuje svět průmyslové výroby. Je zde vyobrazena také tíživost 30. let v době světové průmyslové krize. V Itálii a Německu v čele s Hitlerem byl tento film zakázán pro propagandu komunismu. To však nebylo naposledy, kdy Charlie Chaplin svým dílem rozzuřil výše zmíněného nacistického vůdce. Roku 1940 vznikl snímek „Diktátor“, který pomocí ironie a satiry poukazoval na špatné návyky právě evropských diktátorů. Hitlerovo ohromné rozzuření nad „Diktátorem“ považoval prý Chaplin za velký životní úspěch. Mimo jiné se filmový tvůrce později významně angažoval ve sbírce za znovuvybudování Lidic. Byl mu často vytýkán jeho ryze levicový přístup. V roce 1949 pak spisovatel George Orwell poskytl britské vládě seznam 38 lidí skutečně či domněle sympatizujících s komunismem, mezi nimiž bylo i jeho jméno. Po válce ovšem propukla Charlieho kritika naplno kvůli jeho údajné sympatii s komunismem. Stal se obětí mccarthismu (praxe vytvářející obvinění ze zrady, zvláště za sympatizování s komunismem, a to bez pevných důkazů – pozn. redakce).

    Po vyhoštění se usadil ve Švýcarsku. Panují také názory, že se možná mohl „jen“ odstěhovat. Jedno je však jisté, s Amerikou už nechtěl být nadále spojován. Návrat do USA mu byl umožněn až roku 1972, kdy ve svých třiaosmdesáti letech současně získal Oscara za celoživotní dílo. Představitel nejznámějšího tuláka na světě byl přivítán nejdelším aplausem v dějinách oscarových ceremoniálů. Po potlesku trvajícím pět minut pronesl dojatým hlasem:

„Slova jsou tak zbytečná a slabá. Mohu říci jen, děkuji vám. Je pro mne pocta, že jste mne sem pozvali.“

    Roku 1975 jej královna povýšila do rytířského stavu. Král grotesky umírá 25. prosince 1977 na rakovinu. Jeho dílo nám však dodnes připomíná mnohé životní paradoxy, důležitost nadhledu a v neposlední řadě dominuje nenahraditelným humorem. Tak až budete mít chvíli dlouhou, splínu plnou, vzpomeňte si na Chaplina a třeba zjistíte, že ani Psí život není tak pod psa.