NULL
„Martine, napiš článek, Martine, napiš ten článek,“ otravuje mě můj spolužák z lavice a mimo jiné zdejší pivní recenzent téměř denně, jako by snad mé texty překypovaly kvalitou a svět by bez nich nemohl být. Jemu se to řekne. Čím víc piva vypije, tím víc článků napíše. To se o mně rozhodně říct nedá. A navrch mám teď plnou hlavu svého břicha, respektive otázky, kde se tam najednou vzalo pět kilo navíc.
Teď už chápu, proč se před Vánoci všude píše o tom, jak nepřibrat, a po nich zase, jak shodit. Je to už takový zavedený cyklus, kterého jsem ale byl až doteď ušetřen. Podle magazínu Ona Dnes je příčina jasná. Cukroví.
Ale já miluju cukroví, kdo ne? Od doby, kdy mi prozradili, že Ježíšek neexistuje, je to společně s prázdninami nejlepší věc na svátcích. A jelikož prázdniny byly letos (loni) opravdu dlouhé (bohudík), cukroví se upeklo hodně (bohužel). Když ještě k tomu připočtu fakt, že má denní pohybová aktivita končila asi tři metry od místa, kde začala, totiž na židli u počítače, v podstatě se nemůžu divit. Ručička na váze vystřelila doprava a já leknutím (nebo snad radši) spadl z váhy.
Ovšem jak má člověk zhubnout, když se mu i přes jeho jasně projevený odpor vůči dalšímu jezení, v deset hodin večer na stole objeví talířek pln vanilkových rohlíčků, vosích hnízd, lepených hvězdiček (ó bože) a podobných cukrovinek s komentářem, že „se to přece musí sníst, přece se to nevyhodí“? Ne, nesmím dopustit, aby něco tak dobrého skončilo v odpadu, nebo v hubě našeho rozmazleného psa. S myšlenkou, že vlastně konám dobrý skutek, dojídám obsah svého talířku.
Ale zítra začnu běhat.
Zítra.
[caption id="" align="aligncenter" width="386"]
zdroj: weknowmemes.com[/caption]
Martin Jelínek