Trochu poezie jednou za čas neuškodí (pokud vůbec se dá tohle žblebtání poezií nazývat - no, pojmenujte si to, jak chcete). Na konci je Balada o hrnci - jestli se tam prokoušete.
Lampová alej
Bloudím v aleji lamp,
jež odhalují druhou tvář
spícího města.
Noc je dlouhá
a s pachutí mojita na jazyku
vzpomínám na včerejšek
a lapena nemotorností
neustále zakopávám.
Tanec v kruhu
Bezcitné plameny
svíjejí se, naříkají.
Jejich slzy mění se v jiskry,
jež klopýtají až neslyšícím hvězdám.
Nevinný valčík
mění se v žár.
Sežehne všelicos,
zbyde jen uhlíků pár.
Plameny života a smrti
točí se v kruhu.
Zvítězí jeden. Nedá se to zvrátit.
Květina
Květina na okně usychá,
usychá na okně květina.
Z okna hledí už pěknou řádku let
a za tu chvíli již poznala život,
jenž má chuť hořkosladkýho medu.
Jednou za čas ji pohladí slunce,
ale teď jakoby na ni zcela zapomnělo.
Na okně květina usychá,
na okně usychá květina.
Hodinová ručička
,,Neutíkej, počkej přece!"
Do háje. Už je zase pryč.
No co, však ona se vrátí.
Běhá již pěkně dlouho.
Tu samou trasu.
Pořád. Dokola.
Je to k zbláznění.
Jakoby jí něco utíkalo,
a nebo ona prchala před něčím.
Ať tak, či onak - za chvíli se vrátí.
Bezčas
Existuje místo, kde vládne bezčas.
Spěch tu nemá žádnou moc.
Slunce ti nad hlavou
ukazuje svou vlídnou tvář
a měsíc se na tebe od lesa křivě směje.
Krok, krok a krok.
Svět ti utíká pod nohama,
jež se ubírají kdoví kam.
Celé je to zvláštní.
Člověku nikdy nedochází,
kolik má času, do chvíle,
než o něj přijde.
Balada o hrnci
Každý tady běduje, kde je komu konec
a úplně zapomíná na nešťastný hrnec.
Život tráví mezi hrnci,
na polici jako v kleci.
Když už si ho někdo všimne,
tak se kolem jenom mihne.
Ne, fakt není k nevíře,
že když jen škrtneš sirkou,
tak pak to v něm hnedka vře.
Má v sobě krev tuze horkou.
Stěžuješ si, handrkuješ,
furt a furt jen dokola.
Ostatní jsou prey plni štěstí,
až tebe hlava rozbolela.
Co má říkat chudák hrnec,
když je pořád pod tlakem.
Zná on štěstí? No to nevím,
ale čas tráví nad sporákem.