Znáte to? Já ano. Maluji a maluji ráda. Často. Od dětství. Nořím se do světa barev, sama určuji cestu štětcům, nenechávám se ničím a nikým svazovat. Maluji. Maluji, protože cítím volnost. Stejně jako já hledám skryté významy u ostatních, sama je v těch svých zanechávám. Smutek, stud, zášť, prázdnota, radost, láska, naděje, naplnění. Otevírám se tím druhým i sobě, hledám se, vyzpovídávám se beze slov.
Nejsem sama. Nejsem sama, kdo to tak má, často potkávám lidi, kteří jsou tiší a uzavření, ale tvoří nádherná díla plná smutku a neporozumění. Jako by nás jimi o něco prosili. Spousta lidí, mladých lidí, hledají sami sebe, své místo ve světě, zažívají nejrůznější pocity, procházejí všemi různými trápeními. Za vším, co děláme, je něco. Něco, co cítíme, nějakým způsobem ventilujeme, děláme pro naše potěšení, pro naši radost, uvolnění.
A co vy? Malujete, kreslíte, děláte nějaký sport nebo milujte filmy? Zamyslete se nad pocity, které u toho prožíváte, tím, jak se cítíte a na koho u toho myslíte, protože to je to, co dělá vás vámi. Koníčky, které vám zlepšují den a těšíte se na ně, vás ovlivňují mnohdy více, než byste si sami mysleli.