Večer 21. 2. 2022 uznal ruský prezident Vladimir Putin nezávislost povstaleckých republik na východě Ukrajiny. Ty se jednostranně odtrhly na jaře 2014, ale zůstávaly mezinárodně neuznávány až do tohoto bezprecedentního kroku. Ruská vojska, už několik týdnů stojící na hranicích, se v rozporu s mezinárodním právem přemístila do sporné oblasti.
Rozpad Sovětského svazu dal vzniknout 15 novým státům. Ukrajina zdědila mimo i jiné jaderné zbraně, kterých se vzdala v rámci tzv. Budapešťského memoranda. Výměnou jí měly být garantovány bezpečnostní záruky, jako například nedotknutelnost územní celistvosti. V roce 2014, kdy byl ze země vyhnán proruský prezident Janukovyč, se regiony na východě rozhodly ozbrojeně odtrhnout. Zasáhla proti nim ukrajinská armáda, situace ale skončila nejistým příměřím a neoficiální autonomií. Příměří měla zajišťovat Minská dohoda, z porušování se ale obviňují obě strany.
Spolu s podepsáním dvou výnosů, zajišťujících uznání Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky, pronesl prezident Putin projev, ve kterém popsal Ukrajinu jako „zkorumpovanou zemi bez tradice vlastní státnosti, která byla vytvořena Leninem a Ruskem, kterého je historická součást, zatímco dnes je americkou kolonií“. Tímto se ji snaží delegitimovat jako stát a její právo na sebeurčení. Tvrzení o „historickém širším Rusku“ by se dalo vztáhnout i na pobaltské státy, které jsou dnes součásti NATO a EU. Dále není jasné, v jakých hranicích byly vlastně státy uznány, protože obě republiky si nárokují území větší, než aktuálně kontrolují. Avšak krok přemístit tam vojáky nebyl neočekáváný, protože pro Rusko se již nejedná o součást Ukrajiny.
Ačkoli přestřelky se separatisty nebyly ničím neobvyklým, jejich intenzita se poslední týdny zvyšovala. Přibližně v té době začala Moskva pořádat v blízkosti svých hranic s Ukrajinou vojenská cvičení, na která povolávala vojáky až z Dálného východu. Cvičení jsou zástěrkou pro shromažďování invazních vojsk, která se nachází i v sousedním Bělorusku. Tam podle výpovědí místních nedisciplinovaní vojáci přichází do konfliktu s místními, kvůli dřevu kácejí kilometry lesa, kradou hospodářská zvířata a rozprodávají naftu, uniformy, a dokonce i zbraně za peníze na alkohol. Ultimátem, které Kreml vyjádřil na Spojené státy, a za kterého by se armáda stáhla zpět, bylo hlavně vrácení stavu NATO do roku 1997, kdy jeho součástí nebyla ani Česká republika. To samozřejmě splněno nebylo, proto stále hrozí útok na zbytek Ukrajiny.
Jak by tedy mohla taková invaze vypadat? Ve hře je několik možností podle toho, jaké území by si Rusko přálo anektovat. Nejmenší a nejočividnější by bylo vytvoření pozemního koridoru na de facto ruský Krym, ze kterého by pocházel i jeden směr útoku. Jeho prodloužením by se mohl spojit s dalším separatistickým územím v Evropě, Podněstřím na východě Moldavska. Tím by Ukrajina přišla o přistup k Černému moři a stala by se vnitrozemským státem. Středem země protéká mohutná řeka Dněpr, který ji prakticky půlí, a fronta by se mohla zastavit tam. Hlavní starostí by se stalo hlavní město Kyjev, který leží na severu blízko Běloruska, a jeho obležení by mohlo ohrozit vedení státu.
Cizí ozbrojené síly nemohou vniknout na cizí území jen tak, musí mít záminku. K té slouží většinou operace pod falešnou vlajkou, jako například 1939 v Německu přepadení vysílačky v Gliwicích. Těmito operacemi pravděpodobně zatím byly: výbuch auta separatistického velitele v Doněcku, výbuch na ropovodu Družba a elektrickém vedení, raketa Grad BM-21 nalezená na ruském území, zničení hraničního přechodu (dřevěná chatka bez přístupu ke komunikaci) a údajných pět zabitých „diverzantů“.
Ve prospěch Ukrajiny ale hraje nečekaný spojenec – globální oteplování. Touto dobou totiž země zamrzá a je tedy ideální pro pohyb těžkých obrněných vozidel. To se tento rok nestalo, a tak mají tanky v blátivém povrchu problémy, nelze tedy využít taktiky blitzkriegu. V každé válce mají výhodu obránci, a vleklá, krvavá válka by mohla být pro Rusko, vzhledem k jeho domácím problémům, katastrofální.