Rozhodnout se, zda dané osobě tykat, anebo vykat, je celkem složité, zvláště pro naši věkovou kategorii. Někdy je jasné, že patnáctiletý kluk bude šedesátileté babičce vykat. Ale co má dělat, potká-li někoho pětadvacetiletého? Osloví ho pane, nebo hezky česky kámo? Doma mě vždycky učili, abych všechny zdravila, tím pádem i vykala, ale je to opravdu nutné ve všech případech?
Když jsem hledala, co se píše na internetu o situacích, ve kterých se má tykat, nebo vykat, tak jsem například narazila na diskuzní webovou stránku, kde se čtrnáctiletá holčina ptala, kdy a jak vykat. Spousta dospělých jí odpovědělo, že je to přece jedno, že mládí si má tykat vždycky. S tím však úplně nesouhlasím, to je jako kdyby se řeklo, že všichni dospělí si musí jen vykat. Proto bych chtěla uvést pár situací, ve kterých někdy není jasné, kdy a jak danou osobu oslovit:
Situace číslo 1:
Představme si, že jsme někde na party (Cehnice, Hvězda, Inferno, Škvory… nechám to na vás). Stojíte u baru ( teda pokud jste už dosáhli určitého věku), a přijde k vám chlap, u kterého nejde jednoduše říct, kolik mu je (řekněme například 25 let), a který již zřejmě vypil něco ostřejšího než jen pivo. Začne se s vámi bavit a jelikož se sám stěží udrží na nohou , tak se v tomto případě tykání vyloženě nabízí. Samotnému dospělému je to v tuto chvíli vyloženě jedno.
Situace číslo 2:
Něco jiného je ovšem náhodné setkání se s člověkem ve vašem věku na ulici, který se vás osloví, protože například potřebuje zjistit, kolik je hodin. Tady bych si já osobně vybrala vykání. Nevíme totiž jednoznačně, kolik mu je, a podle mě je vhodnější pro tentokrát zvolit vykání.
Situace číslo 3:
Sedíte v kavárně, restauraci nebo v nějakém jiném podniku a obsluhuje vás někdo mladší, než jste vy. Tady vykejte za každou cenu. Sama pracuji v cukrárně jako číšnice a co velmi nesnáším, je, když mi nějaký náš zákazník začne tykat. Já také na něj nespustím ,,Nazdar! Tak co to dneska bude?” V tomto případě je to slušnost.
Našla jsem i spoustu jiných článků zabývajících se touto problematikou. V jednom z nich mne zaujala taková zajímavá myšlenka: ,,Po celé naše mládí nám všichni tykají a očekávají, že my jim budeme na oplátku vykat. Když ale dospějeme a máme pocit, že jsme již ve společnosti získali určitou pozici, tak nám stejně spousta lidí bude rovnou tykat. Přitom, kdyby nám nabídli tykání, tak ho s radostí hned přijmeme." S tímto naprosto souhlasím. I když ještě nejsme úplně dospělí, stejně očekáváme nějakou tu úctu nebo alespoň respekt. My taky hned netykáme každému dospělému, kterého potkáme.
Teď bych ještě zmínila nějaká ty základní pravidla:
Žena je společensky významnější osobou, proto může nabídnout tykání i staršímu muži. Tykání nabízí i starší člověk mladšímu a samozřejmě nadřízený podřízenému. To samé platí u zákazníků. Ovšem záleží také na tom, jestli je dodavatelem žena nebo podstatně starší osoba. Tady je dobré být opatrný. Zkrátka musíme správně vycítit, kdy je správná ta, či ona varianta.
Můj názor je takový, že je vždy slušnější vykat. Je přece jen lepší, když se posléze domluvíte na tykání, než aby si o vás lidé mysleli, že jste nevychovaní. A pokud si opravdu nejste jisti, zda jste si s danou osobou již potykali, nebo ne, tak je nejjednodušší použít slavné: ,,Zdravím!”