NULL
Ve čtvrtek 25. dubna měli Strakoňáci možnost zhlédnout představení divadelního klubu Jirásek Česká Lípa. Na programu bylo divadelní přepracování knihy anglického spisovatele a redaktora Jeroma Klapky Jeroma Tři muži ve člunu (o psu nemluvě).Příběh vypráví o třech kamarádech, Georgeovi, Harrisovi, samotném Jeromovi a jeho psu Montmorencym. Máme možnost nahlédnout do vzpomínek na mládí, jejichž prostřednictvím se snaží George s Harrisem navrátit Jeromovi humor, a rozptýlit tak jeho chmurné představy související se zkušenostmi z 1. světové války.
Vzpomínky se týkají především jejich plavby po Temži a zážitků s tím spojených. Staneme se pozorovateli osvěžující ranní koupele v ledové řece, kdy se přátelé střemhlav vrhají do hlubin hlediště, a to doslova. Neunikne ani pes Montmorency, který však, jak záhy zjišťujeme, neumí plavat. Ve jménu jeho záchrany si všichni koupel zopakují.
Neméně zajímavý je i odpolední výlet se sestřenicemi. Po všech stránkách nepovedený výlet, ať už mám na mysli nechtěné spršky pádlem, anebo majonézu ve vlasech, nakonec zachraňuje „včerejší čaj“, což je jen zástěrka pro skrývaný alkohol.
Celý večer nestrávíme pouze na zvlněných vodách Temže. Hned na začátku zavítáme ve vzpomínkách Jeroma do knihovny Britského muzea, kam se vydal prostudovat svoji nemoc. Společně s ním však záhy zjišťujeme, že nemá příznaky jen senné rýmy, ale i dalších nemocí. S dalším hypochondrem pak řešíme Jeromův problém - nemůže dostat horečku omladnic!
Co je taková libela, se dozvídáme v další povedené scénce. Kolem otce, snažícího se pověsit obraz, doslova lítá celá rodina. Děti shání právě i libelu, avšak ani jedno neví, co to je. Za vše samozřejmě může matka, která je vůbec nic nenaučila. Po mnoha dalších nesnázích a spolknutém hřebíku se něžné pohlaví tvrdě ujímá vedení a obraz pověsí. Tedy klasika připomínající Posledního Mohykána.
Strakonická nedůvěra vůči cizím souborům se odrazila v mnoha prázdných místech v hledišti. Avšak kdo nepřišel, udělal chybu. Bravurně zvládnuté scény, přesně vystižený anglický humor. Soubor si také skvěle poradil s přechody mezi posezením tří starých přátel, tedy přítomností, a mezi vzpomínkami. Vše dokresluje velký plyšový Montmorency.
Představení mě uchvátilo a dokázalo pobavit. Můj osobní názor snad potvrdí i několik potlesků na otevřené scéně.
Růžena Jirsová
Zdroj fotografií: Facebooková stránka divadelního souboru Jirásek