Tomáš Baťa má dokonale romantický životní příběh jako se na velkou osobnost patří. V dětství mu zemřela matka a žil pouze s otcem, se kterým nevycházel vůbec dobře. Dokonce ani jeho kariérní začátky nebyly příliš úspěšné – vyhodili ho z továrny na ševcovské stroje a první pokusy rozjet vlastní obchod byly nezdárné. Nakonec ale vytrval a stal se velkým podnikatelem. Když zpětně mluví o své cestě, tak dává velký důraz na dřině a hlavně sebekázeň.
„Pokud chceš vybudovat velký podnik. Vybuduj nejdřív sebe!“
Vytrvalost a s ní ruku v ruce jdoucí pracovitost byly jedny z Baťových podnikatelských zásad. A protože to byl vskutku obdivuhodný a úspěšný člověk, tak si uměl zásady nejen stanovovat, ale uměl se jimi i řídit. Takže když se firma, kterou společně se svými sourozenci založil, ocitla v dluzích, tak sám pracoval dnem i nocí a vykonával i podřadné práce.
V knize Úvahy a projevy o tomto období řekl:
„Pokuta, kterou jsem uložil svému tělu a svému životu v podobě práce a odříkání za lehkomyslnost prvního roku naší samostatnosti, byla mi zárukou, že už nikdy se nebude v mém životě něco podobného opakovati“
Dalším z jeho pravidel byl důraz na inovace. To mu mnohokrát přinášelo risk, ale právě díky tomu byla firma tak odlišnou od ostatních. Jako dokonalý příklad nám může posloužit výroba tzv. „baťovek“. Připomeňme si, že jsme na začátku 20. století a nic jako „cruelty free“ produkt neexistuje. Naopak. Čím víc zvířete na sobě máte, tím víc ukážete, jak si žijete a kolik máte peněz. Jenže v době tak obrovských sociálních rozdílů si ne každý takovou módu mohl dovolit, ale boty z plátna, ty si mohl koupit každý. A tak šly baťovky na odbyt. Tímto si vytvořil cílovou skupinu zákazníků a mířil na ně do konce života. Když byla krize, snížil všechny ceny o 50 %, čímž (zase) zachránil podnik od krachu. Další z jeho marketingových tahů, které se uchovaly dodnes, jsou „baťovy ceny“, které mají na konci devítku, takže má cena o řád míň a my nemáme pocit, že tolik utrácíme.
Razil heslo:
„Náš zákazník, náš pán“,
které určitě minimálně podvědomě znáte. Co bylo v Československu nové, byla taky forma odměňování zaměstnanců. Odměňoval je podle jejich výkonu, takže měli motivaci k lepší práci a zároveň měli všichni pocit, že se na něčem podílí. Firmu rozdělil na jednotlivé dílny, které měly odpovědnost za svou část výroby. Když se něco pokazilo, hned věděl, kde je problém a nemusel tak zaměstnávat další lidi na kontrolu.
Když mu firma prosperovala, stal se starostou Zlína, který díky němu zažil velký rozmach. Z malého města se stalo moderní velkoměsto ve všech směrech – čím více rostla jeho společnost, tím víc peněz mohl dát na budování služeb, ale i na moderní funkcionalistickou architekturu.
„Každé podnikání, které vědomě neslouží veřejnosti, je určeno k zániku.“
Mimo podnikání, starostování a sportování si našel čas i na svou zálibu v letadlech. Ta se mu stala osudnou. V roce 1932 umírá 56letý Tomáš Baťa troskách letadla, které mělo namířeno do závodu ve Švýcarsku. Do Zlína chodí nespočet kondolenčních dopisů jeho sourozencům a je mezi nimi i jeden od prezidenta Masaryka.
