Je tu opět ten zvuk. Zvoní. Studenti si sedají na svá místa a s očekáváním čekají, co se bude dít. Nervozita stoupá, tlukot propisek sílí a popravčí vchází do třídy. Pomalu za sebou zavírá dveře, pokládá si na stůl své věci, dává povel k posazení a sám usedá k počítači. Panuje hrobové ticho. Ticho, které však rozráží ona osudná věta: "Tak koho si dneska vyzkoušíme?"
Jakmile dozní poslední hláska, svět se zastaví. Je naprosté ticho, žádný pohyb, oči sklopené, obličej strnulý. Učitel mezitím s úsměvem na tváři otvírá svůj blok se seznamem svých obětí a očima pomaličku přejíždí z jednoho jména na druhé. On si to snad užívá? Napětí stoupá, nervy pracují. Celým tělem mi projíždí vlna úzkosti, která mě zcela ovládne, svírá mě a dusí. Jakoby v dálce slyším, jak někdo říká: "Tak co kdybychom si dneska vzali...?" Avšak nic z toho nevnímám. V mé hlavě běží pouze jedno a to samé. Hlava sklopená. Žádný oční kontakt. Hlavně ať to vypadá, že něco děláš. Sakra, co když si ale takhle bude myslet, že ho ignoruji? Dělej, koukni se na něj. Stačí jeden pohled, jedno zvednutí hlavy. Nic víc... Nemůžu, nedokážu to. On mě vezme. Já to vím. Řekne moje jméno... Nebreč. Nesměj se. Proboha, proč nedýcháš? Dýchej! Hlavou mi létají tisíce myšlenek, avšak já nemůžu zachytit ani jednu z nich. Prázdno. Poprava pomalu vrcholí. Atmosféra houstne. Polehounku začínám ztrácet vědomí. A v tom učitel zasadí onu poslední ránu. "Tak třeba…", řekne si spíše pro sebe, "anebo ne. Necháme to na příště."
Přes celou třídu se ozve jeden obrovský výdech úlevy. Všichni se snaží zase popadnout dech. Srdce každého z nás buší tak rychle, že za chvíli asi vyskočí. Nikdo nevěří tomu, co se právě stalo. On nezkouší. Proboha, on nezkouší. Je to realita, nebo sen? V ten moment se obličeje všech rozzáří úsměvem a předchozí hysterie a zoufalství se mění v nekontrolovaný pocit radosti.
A to vše trvá jen několik sekund. Několik sekund, které však mohou rozhodnout o tom, zda budeš žít, či zemřeš. Protentokrát jsme přežili, ale budeme mít takové štěstí i příště?
Inspirováno vzpomínkou na jednu z vyučovacích hodin nejmenovaného pana učitele biologie.