Všichni je známe. Všichni je používáme. Ano, mám na mysli ty legendární šatní skříňky, které jsou poněkud malé, ale i přesto tak skvělé. Skříňka by se dala nazvat mnoha způsoby, např. žroutem učebnic, skladištěm pochutin z jídelny, tajemnou komnatou či studentovou mykologickou zahrádkou. Samozřejmě, že mají své nedostatky, ale kdo nebo co je nemá?
Dokážou být někdy až k zbláznění. Pokaždé, když se snažím dostat k té své, tak přemýšlím, jestli má vůbec smysl tam chodit a jestli radši nevyrazím domů v pantoflích. Každý, kdo má skříňku uprostřed řady, jistě pochopí. Ovšem ještě lepší situace nastane, když někam spěcháte. Prosedíte během zdánlivě nekonečných pěti minut na lavičce důlek a čekáte, až se prostor trochu vyčistí, jelikož prodírání se davem není vaše oblíbená kratochvíle.
Někteří žrouti učebnic mohou mít již chatrnější zámek, který jednou za čas třeba i celý vypadne. To se mi stalo v minulém roce. Než přišel Milan, aby ho opravil, tak jsem to, jakožto génius, složila sama, ale potom jsem ho stejně zase rozebrala, aby nešel zbytečně a já nevypadala jako blbec. Už jsem taky viděla, jak někdo vysadil dvířka a potom je napasoval zpět. Bylo to vtipný, ale nedělejte to, i ti žrouti mají city.
Skříňky jakožto kusy nábytku jsou naprosto úžasné a spousta lidí si tento fakt ani neuvědomuje. Většina z nás je používá pouze na oblečení a učebnice, ale ti vynalézavější našli další využití. Někdo je si v nich schopný pěstovat vlastní mykologické zahrádky, že by kdejaký mykolog žasl (zahrádka pana Žíly tudíž není ani zdaleka jediným houbařským rájem na našem gymnáziu). Jiný zase omylem, či úmyslně kvasí ovoce, dokud to není cítit na hony daleko (pokud jste někdy během uplynulých let zaznamenali specifický odér kvašeného ovoce v blízkosti skladiště/šatníku naší nejmenované redaktorky, nepanikařte. Jen se snažila napodobit jednu ze známých chemických výrob. Bohužel nesehnala kvasnou zátku). Ti menší se zas v tajemné komnatě klidně schovají. Teď ale pryč od probírání designu a různých příhod, téma tohoto článku je jiné.
Každý dostaneme klíč od naší skříňky, kterou posléze používáme po celý školní rok. Některým lidem však paměť ani zrak neslouží tak, jak by měly, a občas se to hold někde projeví. Dost možná se vám někdy stalo, že jste zasunuli klíč a divili se, proč ta zatracená skříň nejde otevřít. Až po chvíli vás napadlo podívat se na číslo a došlo vám, že se nevědomky vloupáváte do cizí zahrádky. Ale přemýšleli jste někdy nad tím, jaké by to bylo, kdybyste tu cizí skříňku skutečně otevřeli? Opomeneme, že by se to nemělo, a povíme si něco o legendě, že každá skříňka má své dvojče. Nelze určit, kde se které dvojče nachází a ani jestli si jsou skutečně podobné vzhledem. A ne, nesnažím se vás tady žádným způsobem přimět k procházení všech skříněk ve snaze potvrdit, či vyvrátit tuto teorii. Budeme respektovat fakt, že je to cizí majetek a ostatní nám taky do našeho skladiště nelezou. Víceméně, fakt, že by dvě skříňky šlo otevřít jedním klíčem, je vskutku zajímavý a kdekdo by se ho mohl chytit. Bohužel, když klíč strčíte i do cizí skříňky, většinou tam bude pasovat, ale neotevře ji. Na našem gymplu je tolik skříněk, že by tato teorie byla možná, i když si snad ti nejvyšší dávají pozor, abychom se potom do ní někomu nevloupali a dotyčný by s tím pak nemohl nic dělat. Budeme ale předstírat a věřit tomu, že vypátrat dvojče našeho učebnicožrouta nejde a nebudeme se o něj strachovat. I když, pokud v nich máte něco cenného, tak si radši dvakrát zkontrolujte, jestli jste ji opravdu zamkli. Co když přece jen...
Co si o této teorii myslíte vy? Je možné, že každá skříňka má své dvojče?