Jaký den svatého Martina, taková bude zima. Martin přijíždí na bílém koni. V suchu-li jsou na Martina husy, o Vánocích v mokru chodit musí. Tyto a další podobné pranostiky slýcháváme už od dětství. Kolik z vás ale vůbec ví, kdo sv. Martin, jehož svátek si dnes připomínáme, vlastně byl?
Martin Tourský se stal důstojníkem římského jezdectva v Galii a podle legendy se mu jednou před branou zjevil promrzlý žebrák. Martin neváhal, rozťal mečem svůj plášť a chudáka obdaroval. Ještě té noci se mu ve snu zjevil Ježíš oděný právě do poloviny pláště a to mělo za následek, že se voják nechal pokřtít. Na vlastní žádost pak z armády odešel a stal se poustevníkem. Zobrazován je jako voják na koni nebo biskup a k jeho atributům patří plášť a husa. Podle legendy totiž nechtěl přijmout hodnost biskupa a proto se ukryl v hejnu hus, které ho ale svým štěbetáním prozradily. Za svého patrona ho dnes považují hlavně vojáci a vinaři.
I když se letos sněhu asi ještě dlouho nedočkáme, můžeme si alespoň pochutnat na svatomartinské huse jejíž osud skončit na talíři vysvětluje další z legend. Během kázání prý zvířata Martina svým kejháním natolik rušila, že nyní musí pykat na pekáči. Rozdělování upečeného masa mělo dříve pevně určené pořadí. Nejnižší sluha dostal křídlo, aby při práci lítal, vyšší sluha snědl stehno a hospodář si nechal zbytek. Kůže se pak ještě dávala do střevíců pod nohy, aby se nepotily nebo mezi prsty proti kuřím okům. Husa je oblíbeným pokrmem i v dalších evropských státech. Ve spoustě z nich je oslava tohoto svátku spojena ještě s martinskou koledou nebo lampionovým průvodem.
