Jako každý rok v tento den si zase v hlavě říkáte: „Už je to tady – Valentýn! Všude samý srdíčka, láska, zamilovaný páry…“ Všichni máme povědomost o tomhle dni plném lásky. Ať už ho jen opovrženě přehlížíme, nezaujatě registrujeme, nebo jsme vášnivými vyznavači, začíná se jím ovzduší okolo nás přímo plnit. Milenci se na tenhle slavný 14. únor vzájemně obdarovávají nejrůznějšími cukrovinkami, plyšovými zvířátky, nebo si chystají tajné večeře při svíčkách. Ale řekněte sami, kdo z vás vůbec ví, kde se tenhle podivný zvyk vlastně vzal?
Myšlenka oslav mileneckého vztahu není vůbec novodobá, jak se může zdát. Kořeny bychom mohli hledat už ve starověkém Římě, kde ženy tuto slavnost pojaly spíše jako obřad plodnosti. Římští knězi zhruba v polovině měsíce února obětovali zvíře v jeskyni, která dle legendy měla být Romulovým a Removým domovem s vlčí matkou. S kusy takového masa se pak jásající průvod prodíral městem. Některé ženy, bujaré nadšenkyně, se jimi nechávaly mlátit a fackovat. Věřily totiž, že jim to zajistí vysoký počet potomstva. Dívky také v předvečer tohoto pohanského svátku s názvem Lupercalia vhazovaly svá jména do džbánu. Chlapci je následně vytahovali a takto utvořený pár spolu měl následující rok žít. Pokud by soužití fungovalo, mohli si jej samozřejmě prodloužit.
Oslavy lásky spojil se svatým Valentýnem až Geoffrey Chaucer v básni na počest zasnoubení anglického krále Richarda II. Teď je ale otázkou, který z křesťanských mučedníků jménem Valentýn je tím pravým oslavencem? Jelikož nikdo si není opravdu jistý a adeptů je mnoho, představím vám nejpravděpodobnější kandidáty. První legenda vypráví o šiřiteli křesťanství, jenž si říkal Valentýn. Jeho oddanost k Bohu mu dokonce dodala odvahu snažit se přesvědčit samotného císaře Claudia, aby ke křesťanům konvertoval. Za tento opovážlivý čin byl uvězněn a uraženým císařem odsouzen k popravě. Traduje se, že před svou smrtí zázračně uzdravil slepou dceru žalářníka. Příběh vypráví i o prvním valentýnském dopisu, který napsal ve vězeňské cele. Zakončen byl prý signaturou – tvůj Valentýn. V druhé legendě si připomeneme kněze, také řečeného Valentýna. Tenhle další jmenovec uskutečňoval tajné sňatky vojáků. Tehdejší vládce Říma Claudius II. totiž vydal zákaz zasnubování jeho bojovníků, aby nechtěli zůstat doma s rodinami a na plný úvazek sloužili v římské armádě. Když byl odhalen, nečekalo ho nic jiného než trest smrti.
Jako důkazný materiál existence Valentýna už v dřívějších dobách nám poslouží Shakespearova hra Hamlet. Vy, co jste drama četli pozorně, jste mohli zachytit Oféliinu zmínku o tomhle svátku. Do definitivní podoby, tedy tak jak ho známe dnes, se zformuloval už ve viktoriánské éře. Svátek našel inspiraci ve starořímských rituálech, nově se přidružilo darování maličkostí pro potěšení milovaného, které byly doplněny krátkým nápaditým vyznáním lásky. V 19. století zaplavily takzvané „valentýnky“ celé Spojené království. Odesláno jich bylo až 400 tisíc. Britové se tak doslova zamilovali do svátku zamilovaných. Zajímavým nápadem obohatila svět čokoládovna Cadbury, zde vyrobili první bonboniéru ve tvaru srdce. Nejdříve se pak „horečkou lásky“ nakazily spojené státy a odtud se i lehkým vlivem obchodníků a jejich viděného zisku rozšířila i do Evropy, později převzaly tuto epidemicky šířící se tradici i asijské kultury.
V Japonsku, jak tomu téměř vždy bývá, se rozhodli vytvořit si svou vlastní podobu. Onoho čtrnáctého mají povinnost darovat čokoládu jen ženy. Obdarují tedy vysněný protějšek laskominami a nezbývá jim, než čekat. Druhá polovička jim v případě opětování citů gesto přesně za měsíc vrátí. Obyvatelé Jižní Korey přidali další vylepšení. Ti, kterým se totiž nepoštěstilo obdržet dáreček, nebo nedostali svou vytouženou odpověď, navštíví 14. dubna restauraci. Dle zvyku si objednají těstoviny s pastou z černých fazolí. Při jedení „černých nudlí“ bědují s ostatními nešťastníky nad nepřízní osudu. Často se stává, že právě při plnění této tradice se nějací osamělí vlci sblíží. V severských zemích pojali tento den spíše jako připomenutí si věrných přátel. Někteří seveřané mají zmrzlá srdce až do takové míry, že si nelibují ani v oslavě dne kamarádů, natož lásky. Snaha rumunských obchodníků o zavedení západního zvyku i do jejich země vznesla velkou vlnu odporu, že se prý jedná o hloupý výmysl. Aby si ale i rumunští milenci přišli na své, vymysleli si tamní obdobu lišící se pouze názvem.
Svůj krátký výklad o historii dne zamilovaných bych zakončila zamyšlením nad smyslem celé tradice. Možná vám také může připadat, že lidé zapomínají na pravou podstatu a prvotní myšlenku svátku milenců. Výzdoba nákupních domů nám to o moc neulehčuje a upíná naši pozornost pouze na komerční stránku Valentýna. Zkusme se tedy nenechat zviklat bezmyšlenkovými nákupy symbolických předmětů a zkusit se soustředit na příjemně strávený čas se svými polovičkami. Přece jen, nejsou společné chvíle tím nejhezčím a hlavně nevyčíslitelným dárkem?