NULL
Vyhlašujeme historicky první soutěž magazínu Grafoman! Jde o to rozluštit jedno tajemství…
Jak často se vám stává, že jdete po gymplu a najednou, z ničeho nic, přímo u svých nohou vidíte - papírek, tak ho zvednete, je žlutý a hustě popsaný, a začnete si ho číst a jak tak čtete, zjišťujete, že je na něm napsána báseň, opravdová ručně psaná báseň, která je mimochodem dost dobrá, ale bez žádného podpisu nebo autora, tak s tím běžíte za panem Hruškou zeptat se, kdo by tak mohl být autorem, a sám pan Hruška neví, kroutí nad tím hlavou a vám to také nedá spát, jestli ten básník třeba nechodí mezi námi, po chodbách Gymnasia Strakonice, s dychtivýma a zahleděnýma očima a my se, aniž bychom to věděli, zrcadlíme v těch jeho očích a stáváme se dalšími verši jeho básně, kterou po nocích píše rozpálenou tužkou na ňadra své šílené múzy?
Mně se to stalo onehdy.
Vyhlašuji proto historicky první grafomanní soutěž! Jde o to zjistit, kdo je autorem této básně. Nebo o to, aby se případný autor sám přihlásil. Aby nemohlo dojít k podvodu, zatajíme vám poslední dva verše, kterými se prokážete.
První, kdo napíše jméno autora a poslední dva verše na adresu parrington@seznam.cz , získá (především duchovně) hodnotnou cenu.
Cestou
Někdy jdeme pod praporem, někdy jenom za snem, někdy zpíváme si sborem, pak zas každý pro sebe mlčelivě žasnem, každý sám, tak hrozně sám, zadívaný bůhvíkam.
Hledí kamsi do svých nohou, jak by odkryl růvek, viděl kůstky, lebku holou a tam na hrob očima psal loučivých pár slůvek - sám s tím mrtvým, hrozně sám plul s ním v černém člunu bůhvíkam.
Přestaň, bratře. Co je? Nevím, přelítla snad můra. K šípku s tímhle tábořením a co tomu řekneš, nevím: není lepší hurrá?
?????????????????????
?????????????????????