TADY MÁ BÝT OBRÁZEK Graffiti, pouliční umění, které mnoho lidí považuje za vandalismus, pouhé znevážení města. Ale co když je v tom něco víc? Co když se tyto malby stanou symbolem lidskosti, jednoty, optimismu?
Podporován právě touto myšlenkou vznikl minulý rok projekt Beyond Walls, jenž má propojit největší města světa, propojit svět a všechny lidi v něm. Jeho podstatou jsou mohutné malby, které představují propletené ruce, jež se napínají a tvoří tak lidský řetězec vzbuzující k obrovskému lidskému hnutí. Zároveň však znázorňují pomyslné zdi, které nás rozdělují a volají o pomoc. Volají nás, abychom tyto zdi rozbili, zničili a už je nikdy nevystavěli.
Jak již bylo zmíněno, tento projekt odstartoval minulý rok, tedy roku 2019, a to konkrétně v Paříži, kde byla vytvořena první malba. Ta se nachází, tedy spíše nacházela, na symbolickém místě Champ de Mars, přímo na prostranství pod Eiffelovou věží a svou rozlohou zaujímala asi 15 000 m2. Jenže to byl jen začátek. Další na řadě byla například Andorra, Ženeva, Berlín a letos tyto paže připojily i Ouagadougou a Yamoussoukro. Ale ani tím to nekončí. V plánu jsou další desítky maleb v desítkách různých měst. Předpokládá se, že by měl být projekt ukončen za 5 let, ale třeba se připojí i další města a ruce skutečně propojí každičké místo naší planety. Ale vás jistě zajímá, kdo to vymyslel. Kdo za tím vším stojí?
Autorem je slavný umělec známý pod pseudonymem Saype. Že vám toto jméno nic neříká? Mělo by. Jedná se o muže, který dal umění novou formu. Saype, pravým jménem Guillaume Legros, je francouzský umělec, jenž se narodil v roce 1989 v Belfortu a který dnes žije a pracuje v Bulle. Již od malička to byl velmi nadaný umělec, který své myšlenky přenášel na své okolí. Nejdříve se věnoval běžným graffiti, později začal fotit lidi v metru, již pak překresloval, a poté se dokonce dostal k tzv. auroře, která spočívá v tvoření umění pomocí zamlžených skel. Avšak především se vždy zajímal o filosofii a snažil se lidstvu jakýmkoliv způsobem pomáhat. I proto v jednu chvíli pracoval jako nemocniční sestra, což mu, dle jeho vlastních slov, dávalo přístup ke každodenní konfrontaci s lidským utrpením. A právě to ho vedlo dál. Chtěl víc. Nechtěl své kresby pouze čmárat na kus papíru, ani sprejovat na zdi starých domů. Chtěl, aby jeho malby byly vidět a to i z velké výšky. A tak se dostal k „land artu“. Místo plátna využívá samotnou Zemi. Pomocí vlastnoručně vyráběného přírodního, rozložitelného barviva z křídy, uhlí, vody a mléka tvoří úchvatná díla obrovských rozměrů. Jeho náměty jsou především děti a staří lidé, protože právě v nich vidí lidskost a celkově život. Jeho díla sklízí po celém světě mnoho ohlasů a uznání, a i proto byl na začátku roku 2019 vybrán a oceněn slavným časopisem Forbes jako jeden z třiceti nejvlivnějších osobností do 30 let na světě v oblasti umění a kultury.
Jeho práce je náročná a dalo by se říct, že docela frustrující. Vytvoření jednoho obrazu mu totiž zabere týdny a spotřebuje na něj obrovské množství barvy. Na obraz rukou v Paříži použil například asi 1300 litrů. Jenže to není ten hlavní frustrující aspekt. Barva ze země totiž pomalu vyprchává a to současně s odrůstáním trávy, a proto trvá malbu namalovat týdny, ale zmizí během pár dní. Hodně lidí se ho nechápavě ptá, proč to tedy vůbec dělá. Proč plýtvá svůj čas na něco tak pomíjivého. Ale na to má Saype jednoduchou odpověď. „A není pomíjivé všechno?“ On totiž po sobě nikdy netoužil zanechat nějaké stopy. Jeho jediným cílem bylo mít dopad na lidstvo a jeho vzpomínky. Přispět k něčemu většímu, důležitějšímu. Vést lidstvo k jednotě, míru, vzájemné toleranci, pomoci, optimismu a především lidskosti.
TADY MÁ BÝT OBRÁZEKTADY MÁ BÝT OBRÁZEKTADY MÁ BÝT OBRÁZEKTADY MÁ BÝT OBRÁZEKTADY MÁ BÝT OBRÁZEK