NULL
17. listopad – Den boje za svobodu a demokracii – zápis v kalendáři, který mne dovedl k úvaze. Jakou roli hrál tento den v naší historii? A jakou roli může hrát jeho poselství v našich životech?
K 17. listopadu se v české historii vážou dvě výročí. Události obou těchto dnů dokazují, jakou sílu dokáže vynaložit člověk, pokud je omezena jeho svoboda.
[caption id="attachment_4304" align="alignright" width="301"]
Pohřeb Jana Opletala.[/caption]
17. listopad roku 1939 se totiž zapsal do historie českých zemí a hlavně českého studentstva černou barvou. V ten den bylo, jako následek protinacistické manifestace proběhnuvší na pohřbu Jana Opletala o dva dny dříve, zrušeno české vysoké školství a devět z 1200 zatknutých studentů bylo popraveno. O 50 let později byl český národ doveden k dalšímu boji za svobodu. V roce 1989 se totiž 17. listopad stal dnem demonstrací, tentokrát proti nesvobodě v rámci komunistického útlaku.
Obě tyto éry, jak nacistický protektorát, tak socialistická republika, zanechaly v duších těch, již je prožili, hluboké šrámy. Silné příběhy lidí, kteří přežili koncentrační tábory nebo komunistická vězení, jsou známy z velkého množství knih a filmových dokumentů. Příběhy strachu, nesvobody, ale i víry a doufání v lepší budoucnost mají mnozí z našich prarodičů i rodičů ještě vryté do paměti.
[caption id="attachment_4305" align="alignright" width="335"]
17. 11. 1989 – shromáždění studentů a občanů na Albertově.[/caption]
Ale naše generace již žije v době svobody. V době míru. A tak neradi posloucháme příběhy, které nás děsí. Z povídání prarodičů o životě za války se nám ježí chlupy. Od historek rodičů o frontách na vše odcházíme znudění. Měli bychom si však uvědomit, že oněmi příběhy se nám snaží ukázat, jak moc vděční bychom měli být. Velká část z nás ani netuší, co 17. listopad znamená. Myšlenku toho, že tento den značí boj za víru v lepší budoucnost a demokracii, v níž dnes žijeme, upozaďujeme v extázi, již nám přináší den volna. Lidské osudy, které 17. listopad představuje, jsou pro nás pouze zbytečnou psychickou zátěží.
A máme vůbec důvod je poslouchat? Vždyť my nepotřebujeme naději. Náš život neprovází žádné takové problémy. My nemáme potřebu zaobírat se nadějí na lepší budoucnost. My máme jistotu, že prožijeme lepší budoucnost. Je to však pravda?
Naší jistotou teď něco otřásá. Strach nás obklopuje a my ho necháváme. Nemáme se o co opřít, protože nemáme naději. Ale je to důvod, proč odmítat lidi, kteří naději mají a v lepší budoucnost doufají?
Válka je zlá a nedostatek lidskosti je její součástí. Pro nás teď existuje otázka. Necháme strach, aby nám vzal naši lidskost, aby nám vzal naši víru, aby nám vzal naši naději?
Adam Baloun
(Zdroje obrázků: zlate-mince.cz, magazin.ceskenoviny.cz, zpravy.idnes.cz)