NULL
V kapse místo zápisníku iPhone, rozsáhlou knihovnu nahradil Google a místo pokuřování dýmky lepení nikotinových náplastí; legendární detektiv je asexuálním sociopatem a jeho pomocník je veterán s psychosomatickým onemocněním. Zní to jako parodie? Naopak, jedno z nejúspěšnějších děl britské produkce!
Když v roce 2010 vyšel na světlo americký film s protagonistou Robertem Downeym Jr., plný vtipu a podtržený neokázalostí hudby Hanse Zimmera, všichni předpokládali, že toto je onou nejúspěšnější inscenací slavné knihy A. C. Doyla. A nejspíš by tomu tak bylo, kdyby Británie nevrátila úder v podobě detektivního seriálu, který svou kvalitou předčil vše předešlé i následující.
[caption id="attachment_4503" align="alignright" width="318"]
Sherlock a John.[/caption]
Pokud vám při samotné myšlence modernizace klasiky vstávají vlasy hrůzou, zachovejte klid. Britové se s tím vypořádali s elegancí jim vlastní, nehledě na to, že skutečné ulice Londýna se svou retroatmosférou fungují jako nejefektivnější kulisy vůbec. Pera se chopilo trio scénáristů v čele s legendárním Stevenem Moffatem, díky kterému po obrazovkách BBC One již osmým rokem poletuje modrá policejní budka Pána času. A třebaže je Moffat mnohými (nejspíš právem) považován za člověka s přinejmenším lehkou mentální poruchou, je scénář skutečnou předností celého seriálu Sherlock. I když se všechny díly alespoň částečně řídí původní Doylovou předlohou, překvapí a i skalním fanouškům nabídnou nejedno překvapení.
Dva pilíře seriálu
Jestli byla původní dvojice detektiva Holmese a doktora Watsona v 19. století nestandardní, jen těžko hledat výraz, který by vyjádřil bizarnost obou moderních protagonistů. Sherlock je asociální génius, který se sám jmenoval do funkce jediného konzultujícího detektiva na světě. Kromě provádění experimentů, při kterých se lidské končetiny válí v ledničce nebo přímo na stole, patří mezi jeho záliby hlavně upozorňování na intelektuální indispozice všech v jeho okolí. Benedict Cumberbatch, představitel Sherlocka, se svým aristokratickým barytonem přebral po uvedení první i druhé série televizní cenu za nejlepší herecký výkon. Na roli Sherlocka ani nebyl vypisován konkurz. Byla mu ušita na míru, stejně jako dlouhý kabát, který šel po odvysílání druhé řady na dračku ve všech e-shopech po celém světě.Jeho protipólem je John Watson, který je i přes svá občasná sezení u terapeutky sociálně obratný a oproti Sherlockovi normální. John se v průběhu seriálu i šťastně ožení a jeho základní vlastností je stejně jako v knihách absolutní důvěra ve schopnosti Sherlocka Holmese. Martin Freeman sice musel projít výběrovým řízením, to však skončilo velmi rychle po tom, co tvůrcům předvedl svého Dr. Watsona. A jak by Holmes pravil – hra mohla začít.“Anderson, don’t talk out loud. You lower the IQ of the whole street.” – Sherlock
[caption id="attachment_4501" align="alignright" width="289"]
"Every fairy tale needs a good old-fashioned villain." - Jim Moriarty[/caption]
A pochopitelně by žádný seriál neuspěl bez pořádně zvrhlého záporáka, jenž v našem případě nese jméno Jim Moriarty a jako jediný dokáže konkurovat Sherlockově inteligenci. Jaká doba, takové obecenstvo – hrdinové s dobrými mravy jsou již zkrátka pasé.
Hned v počátku se dozvídáme, že mysl a vlastně i celý život detektiva funguje na principu neuvěřitelně rychlého umu dedukovat. Díky Johnovi s ní divák vůbec dokáže udržet krok. A když doktor na chvíli zmizí ze scény, chopí se situace režisér Paul McCuigan a vytváří vizuální smršť detailů a pohledů z úhlu hlavního hrdiny. Tyto scény bývají doplněné o kvantum digitálních frajeřinek, jako například zobrazování přijatých SMS zpráv přímo na obrazovce.
Díky postavě Dr. Watsona se nám, divákům, naskytuje možnost podívat se na Holmese jako na člověka. Někteří tento podivný „pavztah“ považují za přehnaný. Já ho označuji za esenciální prvek, bez nějž by seriál postrádal svůj šarm.
Méně je někdy více
BBC vsadilo v případě Sherlocka spíše na kvalitu než na kvantitu, a je to tak dobře! Zatím existují tři série po třech dílech. Už jen tato čísla diváka v dnešní době nekonečných seriálů zaujmou. Navíc, každý hodinu a půl dlouhý díl má (alespoň v prvních dvou sériích) samostatný děj, a proto lze seriál považovat za vyvedený sborník poutavých detektivních filmů.Pokud to z mé ódy ještě nevyplynulo, Sherlock je neuvěřitelně vtipná, ale především inteligentní, napínavá detektivní záležitost. I když se ozývají mnohé názory, že v poslední řadě se scénáristé soustředí pouze na emoce postav a již ne na samotné vyšetřování, podle mého názoru to sice může být pravdou, ale rozhodně to není na škodu. Psychologie postav je stejně důležitá jako ostatní aspekty dobrého seriálu, a proto trocha slz (jak smutku, tak radosti) nikomu neublíží.
Seriál umí vtáhnout diváka do šachových partií odehrávajících se na obrazovce, a tak máme i my možnost řešit záhady v útrobách Londýna spolu s trhlým kámošem Johna Watsona a možná tak trochu oprášit své mozkové závity. Můžu vám osobně garantovat, že když už vás seriál z nějakého záhadného důvodu neuchvátí, tak vás alespoň donutí přemýšlet a dívat se na svět kolem sebe na okamžik trochu jinak. Začnete si všímat detailů, hledat spojitosti a říkat si, že nosit dlouhý kabát je vážně super! Nakonec však, stejně jako já, zjistíte, že patříte mezi nudnou skupinu obyčejných lidí, kteří slovy jediného konzultujícího detektiva na světě „vidí, ale nepozorují“.“I’m not a psychopath, Anderson. I’m a high-functioning sociopath. Do your research.” – Sherlock
[caption id="attachment_4504" align="aligncenter" width="344"]
Kdo tvrdí, že Britové jsou suchaři, je na omylu![/caption]
My, skalní fanoušci Sherlocka, si budeme muset ještě chvíli hryzat nehty napětím, protože další díl (tentokrát nikoli ze současnosti) má po dlouhých dvou letech od poslední série mít premiéru v lednu! Takže kdyby měl jakýkoli vysoce funkční sociopat 1. ledna jiné plány než dospávat Silvestr, ať se mnou zapne počítač a zaposlouchá se do znělky tohoto geniálního seriálu!
Markéta Scheinostová
(Zdroje obrázků: posters.cz, hypable.com, mbti-in-fiction.tumblr.com, whatculture.com)
Uložit
Uložit