NULL
Autorova věčná nespokojenost přivedla na světlo světa další ze série satirických bajek. Na mysli ať však čtenář má, že konec bajky není výzvou revoluční, nýbrž má vyjádřiti naději a víru ve zlepšení. Budiž vám tento počin potěchou duše v pochmurných dnech podzimních.
Uprostřed lesa byl palouček. Sluníčko na něj svítilo celý den a
byl dost velký na to, aby se tam vešli všichni z celého lesa.
A tak se zvířátka rozhodla, že si z něj udělají hřiště.
Vlk se ujal vedení a za měsíc bylo hřiště hotové.
Aby vydrželo dlouho jako nové, vydal vlk příkaz,
že si všechna zvířátka musí vzít na své špinavé packy čisté boty.
Ten, kdo boty neměl, musel pak měsíc hřiště uklízet.
Od podzimu do jara zvířátka příkaz dodržovala.
Ale pak přišlo léto a zvířátka už neměla špinavé pacičky, a tak se ptala vlka,
zda mohou chodit na hřiště bosa, aby se nemusela s botkami zdržovat.
Vlk však o tom nechtěl ani slyšet. Prý že nemají packy čisté ani v létě.
A zvířátka se tedy dále přezouvala.
Jednou si vlk zapomněl boty doma a i tak šel na hřiště.
Když to ostatní zvířátka viděla, ptala se vlka, kde má boty.
Ten jim odpověděl, že přezouvaní platí pouze pro ostatní, že jemu se packy nešpiní.
Zvířátka byla naštvaná, ale věděla, že proti vlku nic nezmůžou, tak to nechala být.
Další den si vlk řekl, že když nemusel mít boty ani včera, tak si je už nemusí brát vůbec.
Jak dorazil bos na hřiště, zvířátka se dopálila.
A tak potají vymyslela plán, jak vlka donutit, aby hřiště uklidil.
S oním plánem přišel zajíček.
Jednou večer, když vlk usnul tvrdě jako obvykle, obrousila mu zvířátka drápy i zuby.
Tak přišel vlk o své zbraně a nezbylo mu nic jiného než uklízet.
Když zjistil, jak je to pravidlo zbytečné, tak ho zrušil a všichni žili spokojeně.
Jaké z toho děti plyne poučení?
Vlk má sice velké zbraně, ale ani tak není neporazitelný!
Adam Baloun