NULL
Touto bajkou započíná nová série. Jde zde o satiricko-alegorické vyjádření autorových postřehů k dění na našem gymnáziu. Proto vězte, že bajky jsou o všech a o nikom. Mějte prosím na paměti i to, že nemají za cíl hanit či urážet, ale naopak poukazovat na neblahé jevy v našem milovaném ústavu. Jsou psány s láskou a cynismem vlastním jejich autorovi. A tak nechť na ně nahlíženo jest.
Uprostřed lesa, v útulném brlohu, bydlel hodný starý medvěd.
A vedle jeho brlohu bylo obrovské mraveniště.
Medvěd měl mravence rád, často si s nimi povídal a čas od času se nimi dělil o med,
jejž si přinášel ze svých výprav.
Každý den brzy ráno, když medvěd odcházel na svou výpravu pro med,
cestovali s ním i mravenci.
I když měl medvěd delší nohy než malinkatí mravenečci a mohl chodit rychleji,
chodil jen tak rychle jako mravenci, aby jim neublížil.
A mravenci, jelikož je nic nenutilo chvátat, se začali loudat.
Někdy si sedli doprostřed cesty a odpočívali.
To začalo hodného medvěda dopalovat.
Snažil se mravence obejít, ale nebylo kudy.
Popoháněl je, ale oni nikdy do kroku nepřidali.
Jednou medvěd velmi pospíchal, aby dostal od včel ten nejlepší med.
Ale mravenci se loudali více než obvykle.
Medvěd mravenečky dlouze přesvědčoval, aby mu uhnuli.
Když však neuposlechli, medvěd se rozčílil a mravence ušlapal.
A jaké z toho plyne poučení?
I mezi gymnaziálními studenty se najdou mravenci a medvědi.
Neboli rychlá chůze – půl zdraví!
Adam Baloun