Co předcházelo
Sovětský svaz začal mít v 80. letech významné problémy v ekonomice i politice. Když se generálním tajemníkem ÚV KSSS stal roku 1985 Michail Gorbačov, snažil se jej zachránit pomocí reforem. Gorbačov začal prosazovat několik reforem – nejvýznamnějšími z nich byly perestrojka (přestavba sovětského hospodářství a částečně také politického systému) a glasnosť (větší otevřenost společnosti, omezení cenzury a možnost veřejně kritizovat režim). Tyto reformy daly nepřímo do pohybu i události v zemích východního bloku. Nastalo tak období politických změn a revolucí, které přivedly tyto země na cestu ke svržení komunistické diktatury a vlády jedné strany.
Režimy měly ekonomiky zaostávající za ekonomikami západních států, obyvatelstvo požadovalo větší svobodu a možnost vycestovat do zahraničí a ztrácelo důvěru v marxisticko-leninskou ideologii. Vlády ale stále měly v rukou armádu, policii, tajné služby a státní aparát. Zlom také přišel, když SSSR postupně opouštěl tzv. Brežněvovu doktrínu (podle níž měl Sovětský svaz právo vojensky zasáhnout v zemích, kde bylo ohroženo socialistické zřízení). Začal prosazovat politiku nevměšování a přestal být ochoten vojensky zachraňovat komunistické režimy, které ztrácely moc.
Prvním státem východního bloku, kde v roce 1989 úspěšně proběhl přechod k nekomunistické vládě, bylo Polsko. Od 6. 2. do 5. 4. 1989 probíhala jednání mezi polskou komunistickou stranou a opozicí. Významným opozičním hnutím byla Solidarita vedená Lechem Wałęsou. Výsledkem jednání byla legalizace Solidarity a vypsání částečně svobodných voleb (4. 6.), kde opozice dosáhla drtivého vítězství. Ve druhém kole (18. 6.) získala opozice zbývající místa a 24. 8. se stal Tadeusz Mazowiecki prvním nekomunistickým premiérem Polska od konce druhé světové války.
Další na řadě bylo Maďarsko. Tady hrála významnou roli opozice i reformně orientovaní komunisté. 16. 6. 1989 proběhl slavnostní pohřeb Imre Nagye, popraveného maďarského premiéra a jedné z klíčových postav maďarského povstání z roku 1956, 19. 8. se konal Panevropský piknik – krátkodobé otevření hraničního přechodu u Šoproně s Rakouskem, kterého využívali občané NDR k útěku na Západ. 18. 9. se vláda dohodla s opozicí na přechodu k demokratickému systému. 23. 10. 1989 byla vyhlášena Maďarská republika a skončila Maďarská lidová republika.
Událostem v Československu, které vyvrcholily 17. listopadu 1989 a odstartovaly sametovou revoluci, se podrobněji věnuje druhá část článku.
V NDR lidé požadovali svobodu cestování a politické reformy. Situaci výrazně zhoršoval odchod občanů na západ přes Maďarsko a Československo. 7. 5. proběhly komunální volby, jejichž výsledky opozice označila za zfalšované. 18. 10. odstoupil dlouholetý vůdce Erich Honecker. 4. 11. se konala obrovská demonstrace na berlínském Alexanderplatzu. Poté už to šlo rychle – 9. 11. se otevřely hraniční přechody na Berlínské zdi. 1. 12. 1989 byla z ústavy odstraněna vedoucí úloha SED (Jednotné socialistické strany Německa). 18. 3. 1990 proběhly první svobodné parlamentní volby a 3. 10. 1990 došlo ke sjednocení východního a západního Německa.
10. 11. 1989 byl v Bulharsku odvolán z funkce generálního tajemníka komunistické strany Todor Živkov – muž, který v čele Bulharska stál od roku 1954. 17. 11. byl odvolán parlamentem i z funkce předsedy Státní rady. 7. 12. byl vytvořen opoziční Svaz demokratických sil a 10. 6. 1990 proběhly první svobodné parlamentní volby.
Nejkrvavější průběh měla revoluce v Rumunsku – vládl zde jeden z nejtvrdších režimů východního bloku vedený diktátorem Nicolaem Ceaușescuem. 16. 12. 1989 proběhly protesty ve městě Temešvár. Ty se rychle rozšířily i do ostatních částí země a bezpečnostní složky proti protestujícím použily i střelné zbraně. 21. 12. se protesty rozšířily i do Bukurešti – Ceaușescu se zde pokusil uspořádat veřejné shromáždění na svou podporu, dav se však obrátil proti němu. Demonstranti postupně obsadili důležité budovy. Dne 22. 12. uprchl Ceaușescu se svou manželkou z Bukurešti vrtulníkem. Krátce nato byli zadrženi a po krátkém soudním procesu 25. 12. popraveni.
Situace v Československu
Na rozdíl od Polska nebo Maďarska se českoslovenští komunisté stavěli proti jakýmkoliv zásadním změnám. Po potlačení Pražského jara z roku 1968 nastalo období tzv. normalizace, kdy režim opět pevně obnovil svou moc. V roce 1971 se generálním tajemníkem ÚV KSČ stal Gustáv Husák. Platila zde cenzura, svoboda shromažďování byla výrazně omezena a cestování na západ přísně kontrolováno. Československá ekonomika stále více zaostávala za vyspělými státy západního bloku. Naděje na změnu přišla, když do vedení SSSR nastoupil Michail Gorbačov.
Roku 1977 vznikla občanská iniciativa Charta 77. Signatáři požadovali dodržování mezinárodních závazků Československa v oblasti lidských práv, mimo jiné kladli důraz na Helsinský závěrečný akt z roku 1975. Mezi signatáře patřili například Václav Havel, Jan Patočka a Jiří Hájek. 25. 3. 1988 se v Bratislavě uskutečnila pokojná demonstrace za náboženskou svobodu a dodržování občanských práv. Přestože měla pokojný charakter, byla rozehnána komunistickými bezpečnostními složkami. 21. 8. 1988 došlo k demonstraci u výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Účastníci kritizovali komunistický režim a okupaci. Bezpečnostní složky proti demonstrantům zasahovaly. Při příležitosti 20. výročí úmrtí Jana Palacha proběhla série protirežimních demonstrací a protestních shromáždění označovaná jako Palachův týden (15. – 21. 1. 1989). Československá opozice zveřejnila v červnu 1989 petici Několik vět, která požadovala například propuštění politických vězňů, svobodu shromažďování, odstranění cenzury a zahájení otevřeného dialogu mezi společností a vedením státu. Petici podepsaly tisíce občanů.
Události 17. listopadu 1989 a pád režimu v ČSSR
17. 11. 1989 se v Praze uskutečnila studentská demonstrace připomínající 50. výročí nacistických represí proti českým studentům. Účastníci se shromáždili na Albertově, odkud pokračovali směrem k Vyšehradu. Část průvodu se následně vydala do centra Prahy, kde jej na Národní třídě zastavily bezpečnostní složky. Následoval policejní zásah, při kterém bylo mnoho demonstrantů zraněno a zadrženo. Událost vyvolala vlnu odporu proti komunistickému režimu. 19. 11. 1989 vzniklo v Praze Občanské fórum (pod vedením Václava Havla), na Slovensku se formovalo hnutí Veřejnost proti násilí (jedním z nejvýznamnějších představitelů byl Fedor Gál). V následujících dnech probíhaly po celé zemi masové demonstrace, kterých se účastnily statisíce lidí. Dne 24. 11. 1989 odstoupilo předsednictvo ÚV KSČ včetně generálního tajemníka Miloše Jakeše. Dne 27. 11. 1989 se uskutečnila celostátní generální stávka, do níž se zapojily miliony občanů. O dva dny později Federální shromáždění zrušilo ústavní ustanovení o vedoucí úloze KSČ. 10. 12. 1989 byla jmenována nová vláda národního porozumění, v níž již měli většinu nekomunisté. Prezident Gustáv Husák téhož dne abdikoval. 28. 12. 1989 byl předsedou Federálního shromáždění zvolen Alexander Dubček a o den později byl prezidentem Československa zvolen Václav Havel. V červnu roku 1990 se uskutečnily první svobodné parlamentní volby od roku 1946.
Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:1989_November_Prague_Velvet_Revolution_protester_crowd_fingers_in_air_general_shot.jpg