Jablko a já
Nad plamenem tančil lehký dým. Slunce se odmítavě schovalo za mraky. Na nějaký čas se lesy budou muset spokojit s pláštěm rozbředlosti. Šel jsem po cestě. Byla to jedna z těch cest, na kterých si nikdy nemůžete připadat sami. Z ničeho nic jsem se zastavil. Nespěchám. Není kam. Dnes je přesně ten den, kdy by člověk rád cítil slunce v zádech. Jenže je mlhavo. Před mými nohami leží jablko. Netknutě. Jako by jej sem někdo položil a čekal. Bezmyšlenkovitě jsem levou nohu vykopl před sebe a do jablka narazil. Skutálelo se do strouhy. Chtěl jsem jít dál, ale najednou jsem nemohl.
Ohlédl jsem se. Nikde nikdo. Pomalým pohybem jsem se naklonil a jablko si prohlédl. Hnědá. ,,Stejně bylo zkažené!“ Natáhl jsem ruku, ale vzápětí jsem ji zase uvolnil. Pohled na zkažené ovoce mě vrátil do mé zahrady, ve které jsem trávil každé léto. Najednou jsem viděl moji jabloň. Ten malý nevýrazný strom, rostoucí pod starou suchou lípou. Nikdo se o něj nestaral. Rostl samovolně. A pak přišla bouře. O rok později jsme vysadili jabloň novou. Ale už nebyla moje. Pořád se skláním nad strouhou a prohlížím si shnilé jablko. Mám jít? Stejně by jej nikdo nejedl! Zalil mě pocit lítosti. Viděl jsem v něm to moje. Kdyby do něj kopl někdo jiný, zastavil by se? Přejel jsem si rukou po pravé paži. Dotkl jsem se tváře. Z rozpačitého zírání do prázdna mě vytrhl pes. Nevím, čí je. Pěkně špinavej! Došlo mi, že se blíží ke strouze. Zvrácená potřeba jablko bránit mě přiměla k rozhodnému kroku vpřed. Vzít jej do ruky, pes zareaguje. Takhle si ho určitě nevšimne! Otočil jsem se k němu zády. Couvl. Uff! Pes zaslechl jakýsi zvuk z dálky a rozběhl se. Vítězoslavně jsem vykročil a natáhl krk. Zbytky jablka se mi odlepily z bot. Okamžik. Dost! Šťávu z podrážek jsem otřel o trávu a odešel.
Místnost
Absence žárovky
Ohraničení prostoru tmou
Svíčky a chlad
Samota ví.
...
Jednou jsem potkal člověka.
Bez tváře
Bez páteře
Bez hlavy
Bez srdce
Bez ničeho.
Lidé jej neznali.
...
Svoboda
Stáhnout prsty na nohou
Čtení se svíčkou
Konečky
Dotýkáš se tmy
...
Někdo
Nikdo se nesmál.
Někomu to vadilo.
Někdo se smál.
Nikomu to nevadilo.
Někdo někomu.
Nikdo nikomu.
Někdo nikomu.
Nikdo mně.
...
Slyšel jsem, že prší.
Rychle jdoucí karavana mraků objala okolí.
Neruš mě!
Snažím se zachytit slunce do zrcátka.
Aby neuteklo.
Jen tak.
Pro jistotu.
...
Jsem řečník.
Hraju si se slovy,
aby se neřeklo
že mlčím
příliš hlasitě.
Lidé se domnívají,
že od tichého se nic nedozvíš.
Pojď blíž.
Řeknu ti, jak jsem se dneska měl.
Jaké bude počasí.
Kdy se ukáže prezident.
Kdy vyschnou studny.
Vlastně neříkám nic.
A nikomu to nevadí.
...
Oko za oko
Zub za zub
Ucho za ucho
Pusu za pusu
Život za život
A čas
...
Krok do prázdna
Ohraničení prostoru
Svobodou
...
Neschopnost myslet
racionalita v nedohlednu
city se práší
v jemném zahalení
jakoby začala bouře
ale nikdo neviděl blesky
,,psychedelický,
zenbudhismus,
ext á z e"
moji mysl
zahalil
sametový plášť
a
já
ho
sundat
nedokážu!