NULL
O tom, jak statečný rytíř v zbroji červeno-bílé se svou věrnou družinou, kterou potkal až osudného dne, reprezentoval svou velikost a školu na Logické olympiádě.
Náš známý rytíř Brambora zažil další z majestátních událostí. Kvalifikoval se do Krajského kola LO a spolu s ním to zvládla i hraběnka Eliška B(enešů), panoš Jakub N(ovák), princezna Nikola M(aroušková), dvorní malíř Antonín P(rantl) a v neposlední řadě král Majálesu a král internetového kola Frantík K(řivanců). Doprovodem se nestal zkušený bard Pavel N(avrátil), nýbrž učitel dějepisu, angličtiny a filosofie pan Žitný. Tato sestavička byla doplněna o školního oře, kterýmž nebyl nikdo jiný než Volkswagen.
V brzkých hodinách vyjel oř od školy. Následovala epická cesta plná reklam z rádia a slunce v očích. V ČB jsme (čti škola) zaplatili 20 korun za stání u stadionu. Pak se přeparkovalo, abychom stáli zdarma, tedy oř stál. Družina vedená panem Žitným si zopakovala dějepis cestou na náměstí. Na náměstí jsme dostali rozchod. Pohromadě jsme se viděli až před naším kolem, protože Nikola M. musela jít na své klání v logice. Eliška B. a Antonín P. někam zmizeli. Zůstal jsem sám. Sám s Frantíkem K. a Jakubem N. Tak jsme tři mládenci prolezli část Budějek a pak šli do hospody na jídlo. Bylo dobré. Pak jsme se vrátili na úřad, kde se LO konala. Tam jsem se ztratil a pak zase našel. Po tom, co jsme zjistili výsledek Nikoly M., jsme si řekli: vyhrajem to. Nevyhráli jsme. Bylo to těžké, dokonce tak moc, že nám dali najíst, ale asi to bylo lehčí než zadání skupiny před námi, protože ta dostala sušenky tři, zatímco my jenom dvě. Nakonec jsme položili pera a koukali a šli se fotit. Já zničil kytku, asi, nevím, pardon. Konečně výsledky – nejsem ani první ani poslední, zklamání. Ostatní se umístili takto – Jakub N. sedmý, Frantík K. třicátý a něco, Eliška B. třicátá a něco, já čtyřicátý a Antonín P. čtyřicátý první. Cesta do Strakonic, spánek, probuzení, stále na cestě, jdem ven z auta oře a pak jdu na bus.
Konec.
Bída a zmar.
Marián Rolník