TADY MÁ BÝT OBRÁZEK Volby do Senátu už se blíží a letos jsou k nim navíc připojené i krajské volby. Po městě už můžeme vidět vyvěšené transparenty kandidátů a také můžeme ochutnat nějaký ten koláček, kterým se nás jednotliví uchazeči snaží dostat na svoji stranu. Rozhodnutí, koho zvolit, je vždy nesnadné a proto vám nabízím rozhovor s jednou z kandidátek, kterou najdete mezi nezávislými uchazeči.
Paní Kurschová je především manželkou a maminkou 3 dětí. Jak jsem pochopila z rozhovoru, rodina je u ní na prvním místě. Dále je také podnikatelkou a majitelkou módního salónu. Sama se o módu zajímá a pořádá i různá sezení a přednášky o správném oblékání a etiketě. Kromě toho založila nadaci Srdce pro Strakonice, která pomáhá lidem v těžké životní situaci. Jako organizátor se podílí na spoustě akcích jako např. Strakonice nejen sobě. A teď si k tomu navíc přihodila kandidaturu do Senátu.
Co vás k tomu vedlo a jak reagovala vaše rodina a přátelé?
Musím říct, že je to spíše směs více věcí. Vždy, když jsem volila, nedokázala jsem si vybrat a chyběla mi tam silná ženská osobnost mladšího věku. Kdyby tam byla nějaká žena, která by byla mladší, energická, vzdělaná a kultivovaná, tak já bych ji strašně ráda volila. Ale jelikož jsem zjistila, že se do těchto voleb nikdo takový opět nechystá, rozhodla jsem se sama kandidovat. Poté, co jsme nasbírali potřebný počet podpisů na petici, jsem se ještě více utvrdila v tom, že mě lidé chtějí podporovat a věří ve mě.
Rodina to přijala velmi dobře, což byl pro mě zásadní bod. Pokud by s tím nesouhlasili, vůbec bych se do toho nepouštěla. Moji přátelé byli jedni z iniciátorů mé kandidatury a doteď od nich získávám podporu.
Jak probíhal celý ten proces?
Je to poměrně dost administrativně náročné. Jelikož jsem nikdy nekandidovala, nebyla jsem obeznámená s celým tím procesem, a tak jsem nejprve musela zjistit, co všechno to obnáší. Začínali jsme peticí, která má samozřejmě různé náležitosti a navíc se nám stalo, že se v průběhu sbírání podpisů změnila legislativa a ještě to bylo v koronavirové době. Nicméně, všechno tohle je pro mě obrovská zkušenost a nejdůležitější byl pro mě styk s lidmi, s kterými jsem si mohla podat ruku a kteří mi předali spoustu energie. Dostala jsem od nich spoustu otázek, ale i odpovědí, a to mi teď dává pocit, že bych si byla schopná stoupnout v Senátu za všechny ty lidí a hájit jejich názory.
Co byste ráda změnila v našem regionu a potažmo v celé České republice?
Hodně mě mrzí, že mezi jednotlivými městy panuje rivalita. Myslím si, že kdybychom spolupracovali, bylo by to pro nás mnohem přínosnější.
Já Senát beru jako službu, kdy musím velmi pečlivě hlídat legislativu a legislativní změny, které se k nám dostanou a také jako práci v tom samotném regionu, kdy je mou povinností zjišťovat, co by se u nás mělo změnit a projednat to s ostatními senátory.
Co se týče celorepublikových změn, ráda bych se zasadila o změny v sociálním sektoru. Mám dojem, že se málo přispívá na hospicové služby a nadstandardní péči. Myslím si, že by měl mít každý právo vybrat si, jak a kde dožije svůj život a pokud to bude v domácím prostředí, mělo by se mu to umožnit a tento způsob podpořit.
Další šedou zónou jsou maminky samoživitelky. Já sama jsem ve styku s mnoha maminkami, které mají dokonce 3 práce, aby dokázaly uživit svoje děti.
Rovnou navážu na legislativu a zeptám se na váš názor ohledně zrušení chovu slepic v klecích a drezuře zvířat v cirkusech.
Myslím si, že tento trend už je tady dlouhodobě a díky tlaku lidí se na tomto zákonu začalo pracovat. Já, jako člověk, který vystudoval zemědělskou školu, přesně vím, jak probíhá klecový chov nosnic a souhlasím se zrušením klecového odchovu. Důležité je, aby chovy měly dostatečnou dobu na přeorganizování a zvládli tuto změnu s co nejmenší ekonomickou ztrátou.
A co se týče cirkusů, musím říct, že s tím také souhlasím. I přesto, že jsem na tato představení ráda chodila jako malé dítě, jako dospělý člověk si uvědomuji, že zvíře je živá bytost, a ne hračka, takže jsem určitě pro tento zákon.
Určitě budete souhlasit, když řeknu, že tento rok byla největší událostí koronavirová krize. Jak nahlížíte na přístup vlády a jednotlivá opatření?
Největší problém vidím v tom, že se nevyužily kapacity, které jsme tady měly, a raději se kupovaly roušky z Číny, jež stály mnohonásobně víc peněz. Mám spoustu informací o tom, že firmy na výrobu dezinfekcí byly bržděné ve výrobě a vznikaly nové. Chtěla bych, aby se tohle všechno zpětně prošetřilo, protože v tu dobu, kdy se to stalo, jsme byli všichni paralizovaní situací, se kterou se nikdo nesetkal a docházelo k opravdu nečistým věcem.
Celá koronavirová kauza byla velmi zpolitizovaná a měli se do toho pustit spíše odborníci, a ne politici. Navíc strategický krizový plán tady naprosto chyběl, nebo nebyl dostatečný. Mnohdy se stávalo, že pan Prymula vydal prohlášení a o pár hodin později ho pan ministr zdravotnictví dementoval. V tom vidím velkou neorganizovanost a byla bych pro, abychom propříště jasně rozdělili kompetence.
Genderové problémy, v této době často řešené téma. Jak to vidíte vy?
Já jsem spíše zastáncem staré školy. Pro mě pořád existují jen dvě pohlaví. Žena, která je maminkou a stará se o rodinu, je pro mě nejbližší model, takže to, že umí být jeřábnice a nebo dokáže zastoupit nějakou vysokou funkci, už víme. Ale proč? Já vím, že ženy tohle dokážou, ale já je i přesto vidím jako něžná a krásná stvoření, která zdobí svět a starají se o teplo domova. Muži jsou zase ti draví lovci a mají svoji vlastní roli. Samozřejmě mohou nastat situace, kdy jeden druhého musí zastoupit, ale to jsou pro mě výjimky. Ale nebrala bych jako pravidlo, že všichni budeme mít roli muže i ženy.
Také nesouhlasím s tím, že máme v některých státech uznaných asi 9 pohlaví. Tohle je pro mě nemyslitelné. Nepřála bych si, aby se tohle dělo i u nás.
Já jsem spíše narážela na transgender. Objevovaly se debaty o tom, zda mohou někoho nutit, aby je oslovoval např. jako ženu i přesto, že je pohlavím muž. Tato skupina lidí se snažila vyvíjet tlak, aby byl zaveden zákon, který by jim v tomto směru mohl pomoci.
Sama asi cítíte, jaký je to nesmysl. (smích)
Já se jenom děsím případů, které můžeme pozorovat v zahraničí, kdy si malý chlapec vymyslí, že se dnes cítí jako holčička a druhý den to může být všechno jinak. Kdoví, jestli se nebude cítit jako lokomotiva.
Já si myslím, že do 18-ti let za dítě zodpovídá rodič, který by mu měl vysvětlit, jak je to na světě a vychovávat ho s láskou a v harmonii. A až dojde do dospělosti, tak by s ním rodič tyto věci měl znovu probrat a dát mu najevo podporu. Ať se rozhodne jakkoliv, už je to dospělý člověk a může si se svým tělem naložit, jak uzná za vhodné. Ale o tomto nemůže rozhodovat malé dítě.
Takže tomu rozumím správně, že byste pro tento zákon nehlasovala?
Já bych pořád bazírovala na slušnosti. To, že žena je žena a muž je muž, jsou společensky zažitá pravidla, ale pokud si někdo opravdu přeje, aby ho neoslovovali Václave, ale Květuško, tak ho nebudeme oslovovat Václave. Ale na záchody bude pořád chodit na Květušku. (smích)
Jako poslední by mě zajímalo, který z kandidátů do Senátu je vám nejsympatičtější?
Ono to má více aspektů, ale protože jsme tam jen dvě ženy, tak kdybych já nekandidovala, zajímala bych se o ni. Dále bych určitě dala přednost nezávislému kandidátovi, který si dal práci, aby nasbíral potřebné podpisy a mohl kandidovat. V podstatě mi jde o to, že si pro něco musím vážit toho člověka a musím s ním souhlasit. Můžu rozhodně říct, koho bych nevolila, a to ne z osobního hlediska, ale pro rozlišnost ideových názorů. Byl by to komunistický zástupce, zástupce SPD, který tam v tuhle chvíli není a zástupce strany ANO. S těmito stranami já opravdu nesouzním, takže i kdyby tam byla nezávislá kandidátka, určitě bych ji nevolila.