Proč si říkáte Pokáč?
Protože se příjmením jmenuju Pokorný, takže z toho vznikla taková odvozenina už někde na gymplu. Buď Poky nebo Pokáč, tak jsem si nechal Pokáč, protože to je takové přiblblejší.
V současné době se živíte jako český písničkář, chtěl jste jím být vždy? Jaké povolání bylo Vaším dětským snem?
Já jsem vždycky chtěl být profesionálním fotbalistou, což se bohužel nepovedlo, protože jsem úplný kopyto, takže se nakonec živím tímhle. Nikdy jsem si ani nepředstavoval být písničkářem, ale tak nějak se to stalo a je to fajn.
Jakou byste dal radu studentům, kteří si vybírají svojí životní cestu a budoucí zaměstnání? Bylo pro Vás snadné si vybrat střední nebo vysokou školu?
Studentům bych poradil, ať se dají za tím, co je baví a co je může nějakým způsobem uživit. Když v nějakém momentě ucítí, že to není ono a že chtějí dělat něco jiného, tak ať jdou dělat něco jiného. Dneska je spousta možností. Člověk už nemusí být jenom učitel, zedník nebo dělník, takže si každý může najít to svoje a hlavně dělejte, co vás baví.
Bylo snadné se v hudebním světě prosadit a zaujmout diváky?
Snadné to rozhodně nebylo. Trvalo to spoustu let a většinou odradí ta dřina, kterou to obnáší a ty mraky a léta a léta koncertů pro prázdný sály a negativní recenze a to všechno. Ale dělal jsem to tak dlouho, až se tím nakonec živím.
Je něco, co Vás mezi hudebníky překvapilo nebo jste si na to dlouho zvykal?
Vždycky jsem žil v tom, že muzikanti třeba z té áčkové scény jsou nějací totální bohové a nadlidi, ale ve finále jsou to obyčejní lidé, kteří akorát mají rádi muziku.
A o tom, že Pokáč není jenom písničkář, nás měl i šanci přesvědčit při jedné pauze mezi písničkami.
My doma máme dvě děti a čteme jim básničky, různé říkanky. A mně přijde, že ty říkanky jsou většinou stupidní, nebo že se nerýmují, nebo že je to úplně k ničemu, že tomu děcku to nic nedá, tak jsem si řekl, že napíšu svoje básničky, aby si z toho to dítě něco odneslo do života. Přečtu pár úryvků, je to na téma zvířátka: „Od malička každý šnek, má na zádech domeček, není marné šnekem být, vzhledem k cenám realit.“ Vidíte, i ta vaše ratolest si z toho odnese, že šnek má domeček a že táta nemá na nájem, což platí velmi často i ve Strakonicích.
Byl jste někdy v redakci školního časopisu nebo jste dělal nějakou podobnou školní aktivitu?
V redakci školního časopisu jsem nebyl. Hrál jsem kdysi v dramatickém kroužku, to je asi nejblíže tomuto. Myslím si, že ani ve Stehelčevsi nebo ve Slaném, kde jsem studoval, jsme v tu dobu žádný časák neměli.
Jak vnímáte dnešní mládež? Chtěl byste vyrůstat v dnešní době? V čem vnímáte rozdíl oproti době, ve které jste dospíval vy?
Samozřejmě každá doba má svoje a určitě to mladí budou mít v lecčem horší, ale budou to mít i v lecčem lehčí. Musím říct, že jsem spokojený s tím věkem, který mám. Už bych asi znovu nechtěl vyrůstat, protože jít znovu do školky, pak do školy, všude se nechat šikanovat, potom něco poslouchat a být z toho zmatený… snažit se balit holky a nebýt v tom úspěšný... už bych si to asi nemusel zopakovat a nezávidím to našim dětem, že to budou muset absolvovat.
V čem jste pyšný sám na sebe?
Nedávno jsem přidělal věšák ke zdi, tak na to jsem poměrně hrdý (smích).
Inspiruje Vás Vaše žena při tvorbě písniček?
Rozhodně. Na podzim vyjde nová deska a jí se bude dost táhnout nit rodinných témat, takže v tom ona je samozřejmě plně zapojená. Spousta písniček je a bude inspirovaných jí, rodinou a tím, co se mi děje v posledním období.
Být holka musí bejt fakt hrozně fajn. Chtěl byste si na jeden den vyzkoušet být ženou, a co byste udělal jako první?
Možná bych si to vyzkoušel a asi bych se šel prohlížet do zrcadla.
Kdybyste měl něco vzkázat hejtrům, co by to bylo?
Ať mají fajn den.
Je léto a čas dovolených, byl už jste někde nebo Vás odpočinek teprve čeká?
Já mám primárně dovolenou na koncertech, protože máme doma dvě malý děcka, takže jezdím relaxovat takhle do Strakonic a jinam. A ještě máme v plánu letět někam k moři s dětmi, tak uvidíme, jak to dopadne. Tomu bych ale spíš neříkal dovolená, bude to spíš takový pracovní výlet s rodinou.
Otázku, jestli má zpěvák ke Strakonicím blízko, jsem mu sice položit nestačila, ale měla jsem štěstí a sám o své spojitosti s našim městem začal mluvit během pauzy při písničce Žlutá a červená. Ještě větší štěstí jsem ale měla, když jsem si jeho promluvu stihla nahrát, a proto v následujících řádcích popíšu jeho vlastními slovy, jak vznikla hymna pro FK Junior Strakonice.
Když jsem byl malý, tak jsem chtěl hrát za Spartu. Když jsem potom viděl, že jsem hrozný kopyto, tak jsem začal psát písničky a chtěl jsem tedy psát. Třeba napsat hymnu Sparty, to byl takový můj velký sen. A jednou před sedmi, možná osmi lety, mi přišla taková jedna nabídka, která tenhle můj sen z části splňovala. Byla to opravdu nabídka, abych vytvořil hymnu fotbalovému klubu, ale ne úplně pro Spartu, ale pro Junior Strakonice. Já jsem se tehdy zeptal, jestli budu hrát do pár let ligu mistrů a dostal jsem odpověď, že určitě. Nevím, jestli to tak dopadlo, ale předpokládám, že je to všechno v procesu. A tu písničku bych teď s dovolením zahrál. Asi nikdy jsem to nehrál na koncertě, ale tak ať víte, že já a Strakonice jsme těsně spojený.