NULL
Rozhodl se vydat cestou sportu. Řeč je o Leoši Hvižďovi, který získal jak bakalářský, tak magisterský titul na Fakultě tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Sport ho baví už od malička, a tak měl jasno, co bude dělat v budoucnu. Jeho snem je se stát fotbalovým trenérem a v tomto rozhovoru popsal zákulisí studia na FTVS.
Jak ses dostal k Fakultě tělovýchovy a sportu v Praze? Poprvé jsem se o ní dozvěděl od vzdálené sestřenice, která chtěla jít studovat podobnou školu do Brna, ale tam ji bohužel nevzali. Říkala mi ještě o Českých Budějovicích a o Praze, hlavně jak to tam chodí. Díky tomu, že jsem hrál od malička (od 7 let do 20 let) fotbal na Marile v Příbrami, tak jsem měl ke sportu velký vztah. Začal jsem si o tom něco zjišťovat a vlastně to bylo poprvé, kdy jsem zjistil, že něco takového existuje.„Pokud už něco dělám, tak to dělám pořádně. Chci se zlepšovat a nerad prohrávám.“
To bylo ještě před studiem gymnázia? Ne, to bylo až na gymplu.
Co tě na fakultě zaujalo? Zaujala mě hlavně v tom, že je to ideální škola, kde mohu dělat to, co už dělám od malička, a můžu se potom stát trenérem, což je můj sen.
Jaký máš vztah ke sportu, v čem tě obohacuje? Určitě slouží k odreagování a relaxu. Hlavně se ale chci stále zlepšovat a to mě motivuje. Záleží mi na výkonu. Na druhou stranu je kolem toho skvělá parta, kvůli které se těším na každý trénink.
Máš nějaký negativní zážitek spojený se sportem? Naštěstí jsem se nikdy nezranil a za to jsem moc rád. Samozřejmě nerad prohrávám a to je asi jediné, co je na tom všem negativní.
Z čeho se skládají přijímací zkoušky na FTVS? Přijímačky mají dvě části. První jsou talentové zkoušky, které se skládají z atletiky (pro kluky 100 m a 1500 m), plavání – 100 m libovolným způsobem, gymnastika – akrobacie a hrazda, míčové hry – basketbal a volejbal. Jsou stanoveny limity, kterých je třeba dosáhnout. Druhou částí jsou písemné testy, kdy já jsem měl ještě angličtinu a všeobecné předpoklady (anatomie, fyziologie, historie a filozofie sportu, biomechanika…). Dnes se to však změnilo a píší se už jen obecné předpoklady bez angličtiny.
Jak ses na ně připravoval? Připravoval jsem se sám a díky přijímačkám jsem začal s atletikou, kterou dělám do teď. Začal jsem tedy chodit trénovat do místního atletického oddílu. Dále jsem musel trénovat plavání a gymnastiku, se kterou mi pomohli známí z gymnastiky. Připravoval jsem se skutečně hodně a každý den, někdy i dvakrát denně. Celou dobu až do přijímaček.
Stíhal jsi to i během gymplu? Jo, snažil jsem se.
Tudíž je třeba se hodně připravit, nepodcenit to? Určitě, ale záleží na dobré přípravě zvláště v gymnastice. Není vůbec jednoduchá.
Pomohou ti nějak úspěchy, kterých jsi dosáhl, například že jsi reprezentant ČR? Bohužel ne. Vše se odvíjí od testů, resp. přijímaček.
Uvažoval jsi také o jiné škole nebo jsi měl jasno? Alternativou byl pedák, konkrétně tělocvik a informatika. Poté ještě Policejní akademie, ale tu jsem si dal jen tak, kdyby náhodou. Všechno to ale bylo kolem sportu.
Z čeho se studium skládá a s jakými předměty ses setkal? Dá se říct, že studium je rozděleno na dvě pomyslné části. Jednou jsou sporty, téměř jakékoliv, ze kterých se dělají různé testy, ale také si jich můžeš spoustu zvolit pro rozšíření obzorů. Druhou část zaujímá teorie, která se v podstatě zaměřuje na lidské tělo. Setkáš se s fyziologií, biomechanikou, anatomií, biochemií, historií tělesné kultury, filozofií sportu, psychologií… Zkrátka sport ze všech stran.
Pomohlo ti nabytí teoretických znalostí například z oboru psychologie během tréninků a závodů? Myslím, že konkrétně u atletiky mi to moc nepomohlo, určitý posun vidím hlavně v kolektivních sportech, například v rozvoji strategického myšlení a podobně. Určitě jsme si ale říkali spoustu zajímavých věcí, které bezprostředně souvisí s tréninkem; a jelikož ses učil různé metody a postupy, jak trénovat a tak, mohlo ti to pomoct.
Vystudoval jsi i magistra. Pociťuješ rozdíl mezi bakalářským a magisterským studiem? Velkým rozdílem je, že během studia na magistra už nemáš žádné sporty a zaměřuješ se jen na teorii. Během bakaláře děláš skutečně mnoho sportů, ale s magistrem dochází ke změně. Minimum sportu, jen pokud si dáš nějaký volitelný.
Budeš pokračovat ve studiu, třeba na doktora? Určitě chci. Měl jsem teď rok pauzu a už mám podanou přihlášku. Začít bych měl od září 2016.
V čem bys FTVS doporučil, proč zvolit právě ji? Pokud to srovnám s ostatními fakultami orientovanými na sporty, je ta pražská jednoznačně nejlepší. Proč? Když vidím studenty, kteří přicházejí studovat magistra a jsou z jiných škol, určitě je znát, že naše příprava a znalosti jsou lepší. Myslím, že Brno moc nezaostává, ale ostatní se nedají srovnat.
Který sport tě během studia zaujal nevíce? Poprvé jsem se setkal s desetibojem, který jsme šli i jako závod v rámci zápočtu. Moc se mi ta disciplína líbí. Dále jsem chodil 5 let na sportovní střelbu, která mě také dost chytla.„Uplatnění bych se vůbec nebál. Všichni moji spolužáci práci mají. Důležité je dělat to, co tě baví.“
Dělali jste i bojové sporty? Také. V prváku jsme měli sebeobranu.
Je zřejmé, že sportovní rozpětí je ohromné. Skutečně ano. Například v sebeobraně se můžeš dále specializovat. Já si takhle zvolil fotbal a tenis. Specializaci si můžeš zvolit, ale pokud chceš.
Existuje vůbec sport, který jsi nedělal a který chceš zkusit? Co adrenalinové spoty? Obecně adrenalinové sporty nemusím, snažím se jim vyhnout, i když už jsem taky nějaký zkusil. Zajímalo by mě ragby a dříve jsem s kamarády zkoušel americký fotbal. Také si ještě vzpomínám, že mě velmi zaujalo vodní polo.
Baví tě více individuální sporty nebo kolektivní spoty? Baví mě obojí. Pokud je někde míč, hned jdu do toho. Na druhou stranu z individuálních mám rád plavání a atletiku.
Jak je to s uplatněním? Pomůže ti škola? Na škole je velmi mnoho nabídek. Je neustálá poptávka po různých lektorech, instruktorech a trenérech. Skutečně vždycky něco najdeš. Jedná se ale spíše o přivýdělek, něco jako brigáda, ale získat poté zaměstnání jako učitel nebo trenér je náročnější. Myslím, že v Praze je nabídek dost. Musím říct, že všichni moji spolužáci práci mají, tudíž bych se uplatnění vůbec nebál.
Co děláš v současné době a jaké jsou tvé plány do budoucna? Jsem učitel tělocviku a matematiky v Příbrami a zároveň trénuji fotbalovou přípravku. Mým snem je být fotbalovým trenérem.
Doporučil bys něco budoucím uchazečům o studium? Měli by se něčeho obávat? Myslím si, že pokud na studium člověk nekašle a má sportovní základ, nemá se čeho obávat. Jelikož je studium zaměřeno více na jednotlivé sporty a teorie není tolik, dá se to zvládnout, i když nejsi zrovna vědomostně založený člověk. Problémem je, že se na tuto školu hlásí lidé, kteří nejsou úplně sportovně nadaní a poté často vypadnou. Také je důležité podotknout, že na zkoušku například z anatomie se naučíš za měsíc, ale s gymnastikou nebo podobně obtížnými sporty to tak rychle nejde. Učitelé ti vycházejí vstříc, pokud vidí, že se snažíš.
Máš sportovní vzor? Davida Beckhama a Romana Šebrleho.
Chtěl bys něco předat začínajícím sportovcům? Proč by se měli sportem zabývat? Sport má určitě mnoho pozitivních vlivů na člověka jako takového. Ať už se jedná o zdraví, vzhled nebo ti pomůže si odpočinout a zrelaxovat. Je to skutečně velmi všestranná věc a vůbec se nemusí dělat na profesionální úrovni. Naopak je asi lepší ho dělat rekreačně, ať už jde o jakýkoliv sport.
Co si myslíš o dopingu? Zabývali jste se tímto tématem i při studiu? Samozřejmě. Dokonce jsme probírali i jednotlivé látky. Je těžké zaujmout objektivní postoj. Podávat dlouhodobě výborné výkony a ještě se zlepšovat je už někdy nad lidské síly, a proto chápu, že někteří lidé se touto cestou vydají. Vadí mi, že si dopingové organizace vždy vyberou jednoho sportovce, například Armstronga, a udělají z toho, že dopoval, velkou aféru, i když se ví, že v cyklistice téměř všichni něco berou. Určitě doping nepodporuji, ale někdy se mi zdá, že řešení dopingu až moc přehánějí.
Lukáš Beneš
(Zdroj obrázku: ftvs.cuni.cz)