NULL
Několik dní po skončení květnového majálesu naší školy jsem se ptal ředitele Miroslava Hlavy na různé podrobnosti ohledně této jedinečné kulturní akce.
Jak se na majáles a všechno kolem zpětně díváte? Pozitivně. Veskrze pozitivně. Jsem ve stádiu jakéhosi vyhodnocování. Co se podařilo, co se nepodařilo, jak by to mohlo vypadat, aby to bylo ještě příjemnější… Možná víc studentské. Zdálo se mi, že studenti byli, zvlášť ze začátku v tom průvodu, trochu nervózní, než si to začali užívat. Když se to zlomilo a vtrhli do pekáren a vrátili se s houskami a z tržnice s jablky, v té chvíli jsem cítil, že pochopili, že majáles je oslava studentského života.
Kde byste viděl pro příště možnost zlepšení? Možných zlepšení je celá řada. Z hlediska školy jako instituce se můžeme do budoucna zaměřit na pár nápadů a drobností. Například u hradní brány jsme mohli mít vyvěšený plakát. Když přišli návštěvníci zvenčí, sice viděli, že vstupné dvacet korun je velice příznivé, ale už si nemohli přečíst, na co vlastně jdou. Že zrovna od jedenácti hrají Bags a podobně. A co se týká těch vnitřních organizačních záležitostí, tak mým přáním by bylo, aby do toho šlo Městské kulturní středisko Strakonice, zapojily se další školy a z majálesu se stala oslava studentského života pro celé Strakonice.
Zmínil jste se o městském kulturním středisku. S kým vším muselo naše gymnázium spolupracovat, aby se celá akce mohla uskutečnit? Těch institucí byla celá řada. Všechno, co jde do města, potřebuje minimálně spolupráci na základě nějakého povolení, ať už legislativního, nebo domluvy. Je to městská policie, policie, odbor dopravy, majetkový odbor, kulturní středisko, muzeum. Jediný, kdo s námi vstoupil do spolupráce sám o sobě, čehož si velice vážím, je Šmidingerova knihovna. Jinak všechna iniciativa vycházela od nás.
Kolik času zabrala příprava? Samotná myšlenka byla jasná. Řekli jsme si, že k pětadevadesátému výročí školy chceme držet tradici majálesu, kterou jsme po revoluci oprášili. Celý majáles také navazuje na myšlenku s koncerty a happeningem, totiž že každý lichý rok budeme mít studentský
[caption id="attachment_3122" align="alignright" width="279"]
Mgr. Miroslav Hlava (Zdroj)[/caption]
koncert a happening a každý sudý rok reprezentační ples školy. Celý majáles nám do toho tedy zapadl, takže myšlenka je dlouholetá. Ale ty konkrétnější přípravy se týkaly tak deseti kantorů z mladších řad. Tak se začaly vylaďovat věci, jako například termín (aby v jeden večer mohlo hrát sedm kapel). Sedmý květen se nakonec ukázal jako ideální. Potom zhruba na podzim roku 2014 a následně na jaře jsme se již zaměřili na konkrétnější záležitosti. Rozdělili jsme kantorům jednotlivé skupiny, aby děti a studenty zainteresovali, a nakonec byla finální fáze taková, jaká byla.
Takže byl majáles financován výhradně z našich zdrojů? Byli jsme připravení, že budeme financovat hlavně ze zdrojů nadačního fondu. Na takové aktivity totiž nelze vzít provozní prostředky. Ale podařilo se nám vyžádat na městském úřadu finanční příspěvek 50 000 Kč. Což je z našeho pohledu příjemný počin, protože celkový rozpočet se pohyboval řádově kolem 130 000 Kč.
Jestli se nemýlím, pod Vaším vedením jde o druhý majáles. Jak byste porovnal majáles tento a předchozí? Od roku 2002 jsem byl zástupce, takže je to dlouho, co jsem ve vedení. Jako ředitel jsem byl k 90. výročí a k 95. výročí. Každý byl jiný. Něčím specifický. Vždy velmi rozhoduje hlavní myšlenka. Tento ročník byl o filmovém panoptiku a předchozí nesl název Jak šel čas. To bylo pro studenty možná atraktivnější. Například stylizace do prvomájových průvodů spolu s obrovskými transparenty. To bylo možná, co se týče těch nápisů, kreativnější. Možná byl takový průvod o něco atraktivnější i pro veřejnost. Možná. Pak je otázka vystoupení a koncertů. Někdo je totiž víc naladěn na přírodu. Minule jsme měli poměrně krátce v krvi, že jsme postavili gymnaziální menoru, která stojí u lávky, a i tu jsme chtěli zviditelnit. Proto byl výstup tam. Takže i výstupy u řeky měly své kouzlo. Letošní hradní nádvoří je ale jedinečný amfiteátr. Myslím, že včetně ohňostroje i doprovodného programu se to velice podařilo, a z tohohle pohledu to možná bylo bohatší, co se týče večerního vystoupení. Každý si vybral to svoje.
Co považujete za největší úspěch této akce? Že jsme gymnaziální rodina. Že se studenti a kantoři dokáží dát dohromady, vytvořit úžasnou atmosféru a užít si celý den v pohodovém duchu. Od volby krále a královny až po večerní program. Pak jsme také počítali celkový počet návštěvníků a se vším všudy se během dne na nádvoří vystřídalo přes dva tisíce lidí. Která kulturní akce to tady ve Strakonicích má?
Na co se můžeme těšit v dalších letech? Pokud budeme živí a zdraví, v tom smyslu, že nás nepřestane bavit společenský život a zábava, plánuji reprezentační ples. Pokud nedojdeme k jinému závěru, tak by trochu měl navazovat na téma filmového panoptika, tím spíše, že z našich studentských řad pochází významní lidé, kteří se pohybují ve filmovém prostředí, jako kupříkladu pan Troška, Vachler, ale i Podskalský. Pak můžeme našim studentům tyto osobnosti ukázat jako stejné mladé lidi se stejnými recesními nápady, kteří studovali právě zde. A staly se z nich úžasné osobnosti, které v životě skutečně něco dokázaly.
Vít Malota