NULL
Dnešní recenze nás přivádí k zajímavé otázce: Má cenu chodit do stále stejné hospody, i když kvalita tamního piva rapidně klesla?
Hospoda Horor Krakonoš 12 Český světlý ležák
Způsob čepování: Zprvu se mi zdálo, že bych se konečně dočkal bezchybného čepování nadvakrát. Ale když po čtvrtém „docáknutí“ slečna výčepní dokonce trochu pěny ulila, aby to tak netrvalo, ztratil jsem poslední naděje. Styl „navíckrát“ totiž slouží k tomu, aby byla pěna pěkně usedlá, klidná a hustá. Takže přelévání pěny je naprosto nemístné. Nutno podotknout, že si dáma za pípou stěžovala na neskutečnou pěnivost tohoto moku. To je potom pivo špatně ošetřené, nebo je neumě čepováno. Tak to zkrátka je.
Barva: Zlatavě žlutohnědá, pivo čiré.
Vůně: Nevýrazně sladová se špetkou chmele.
Pěna: Vzhledem k tomu, že bylo čepováno „napětkrát“, nemá snad ani cenu říkat, že pěna utvořila hezký klobouček a byla hustá. Nebýt toho, musel by se sládek trutnovského pivovaru hanbou propadnout. Nekroužkuje. Drží v tenké vrstvě po celou dobu konzumace.
Chuť a říz: Teď přichází pasáž, po které mě leckdo přestane mít rád (nebo mě bude mít ještě více nerad). První doušek je nakyslý a štiplavý. Na patře nepříjemný. Později pivo přechází k silné chmelovosti, která je, na rozdíl od dříve hodnoceného Otavského Zlatého, až agresivně ulpívající. Místy se ozve sladovost, ale skutečně jen minimálně. Sladové tělo je prázdné jako Triton v devět ráno. Nakyslost se vrací s každým douškem a po chvilce může přijít pálení žáhy. Říz je vyšší. Upřímně mi nechutnal ani jediný lok. Pitelnost může být dobrá tak po čtyřech fernetech.
Co na to pivovar: Pivovar ke své dvanáctce nepíše ani slovo. Zřejmě ví proč.
Další komentář: Zatím jednoznačně nejhorší, velice nepříjemný kousek. Přitom pivovar v Trutnově pivo vařit umí. Kupříkladu tmavá desítka je velice slušná. V Hororu ovšem něco nebylo v pořádku. Těžko říct, zdali jde o chybu pivovaru, či hospody. Spíš je zarážející, že si takový mok vůbec dovolí čepovat. Hodnocení zvednu o 1,5 bodu právě jen pro to, že jde o legendární Horor.
Sommelierský kvíz: Tentokráte si dotazovaná slečna zrovna četla zpravodaj (magazín, kam jsem se svou rubrikou každodenně přispíval), takže když se otázala, jaké „mlíko“ bych to chtěl, nalistoval jsem poslední stránku a ukázal na sommelierský kvíz. To ji zaskočilo. S vyděšeným výrazem spočinul její pohled na mém bločku s tužkou před půllitrem. Zeptal jsem se ještě druhé paní, ta odpověděla naprosto svorně, to jest mlčením. Je mi to vážně líto.
3,5 maloťáska z deseti